Všichni se někdy máme sklon srovnávat. A je pochopitelné, že nás to může štvát (stresovat). Není vůbec lehké přijmout se takoví, jací jsme, se vším všudy. Tyhle nejistoty má v sobě skoro každý. Důležité je uvědomit si, že v tom nejsme sami.

Neboj, každý z nás někdy řeší, že s něčím není spokojený. Záleží, čemu věnujeme více pozornosti.  Můžeme se učit zaměřovat se na to, co na sobě máme rádi.  Možná to nepřijde ze dne na den, ale můžeme to trénovat. Můžeme se vedle vzhledu zaměřit i na to, co všechno naše tělo umí a dokáže (chodit, běhat, dýchat, vidíme svět kolem, přemýšlet). Tělo není jenom to, jak vypadá.

A taky je fajn obklopovat se lidmi, kteří nás berou takové, jací jsme. Pokud se ocitneme v prostředí, kde se všichni pořád srovnávají, hodnotí vzhled a posuzují se, můžeme v klidu odejít a můžeme dělat něco, co je nám příjemnější. Nebo si o tom prostě myslet své.

Někdy se poměřujeme s představou, jak bychom chtěli vypadat, a když jí nesplňujeme, trápí nás to. To je pochopitelné, tím spíš, kolik fotek a videí je všude okolo, na sociálních sítích i jinde v médiích. Je dobré si připomínat, že dokonalý není nikdo a spousta lidí řeší podobné nejistoty, i když to tak třeba na první pohled nemusí vypadat.

Zaměř se na své přednosti a pamatuj, že každý z nás může mít nedostatky. A rozhodně nás stojí hodně energie a vnitřního napětí se tím trápit.

Pravděpodobně jsme se již setkali s kritikou nebo nepříjemnými komentáři od rodičů.

Proto je dobré si připomínat, že náš vzhled nevypovídá nic o tom, jaká jsem osobnost a kolik toho umíme a zvládneme. Pamatuj, že každý člověk si zaslouží respekt, bez ohledu na to, jak vypadá. A to platí i v rodině.
‍
Rodiče jsou taky jenom lidi s vlastními starostmi a chybami.  Možná si ani neuvědomují důsledek svých slov a komentářů. Možná si jen neumí poradit s vlastním stresem a nejistotami. Možná, že sami rodiče zažili v dětství podobné situace a ta slova, co sami slyšeli, teď říkají zase svým dětem. Zásadní je ale pamatovat si následující:  Naše lidská hodnota nestojí na tom, jak vypadáme, i když nám ostatní třeba říkají něco jiného.

Chceš se ukazovat na sociálních sítích jen, když vypadáš skvěle? Je pro tebe hodně důležité, jak tvůj vzhled hodnotí ostatní? 

Vědci dokázali, že čím víc času na Instagramu nebo jiných sociálních sítí trávíme, tím víc nás to ovlivňuje a nutí nás to srovnávat se. A taky o sobě o to víc pochybujeme. 

Zkus se zamyslet, jak na nás jednotlivé stránky a instagrameři působí. Jsme to my, kdo si je vybíráme, koho sledujeme. Máš ze sledování někoho špatné pocity? Můžeš si ho vypnout. Je na nás, abychom si vybírali, koho budeme sledovat a koho ne. Můžeme si dát časový limit pro dobu, kterou na Instagramu trávíme, využijme aplikaci pro omezení doby strávené na IG. Je dobré filtrovat, koho a co sledujeme. A důležitá věc - nezáleží jen na vzhledu.  Zkusme oceňovat sebe i ostatní taky za to, co umíme a kdo jsme, nejen za to, jak vypadáme.

Je přirozené, že nám negativní komentáře na náš vzhled přinášejí trápení. Komentáře mohou být různého druhu - důvodem, proč náš vzhled někdo komentuje, může být někdy starost o naše zdraví, ale někdy taky i potřeba dokázat si převahu a moc.

 Je dobré si připomínat, že za svoje tělo samozřejmě neseme zodpovědnost, ale zároveň není naší povinností vyhovovat nevyžádaným komentářům druhých lidí.

Jak jdeme životem a přibývá nám let, naše tělo se mění. Je to přirozené a děje se to všem lidem na celém světě. A je v pořádku mít s touto změnou spojené nejistoty, obavy nebo otázky. Pokud máš ve svém okolí někoho, komu důvěřuješ a na koho se můžeš se svými starostmi obrátit, zkus to, možná nám to může pomoci. Existují i odborníci, kterým můžeš zavolat na anonymní linku.

Způsob, kterým se nás jiní dotýkají může být pro jednoho příjemný a pro druhého nepřijatelný. Je v pořádku si říci, co je mi příjemné a co není (např. při sportu, tělocviku, v MHD…). Naučit se říkat NE, je nezbytné pro náš další život. Máme naprosté právo vyslovit nesouhlas, pokud něco nechceme. Doteky druhých můžeme vnímat v dětství jinak než při dospívání a v dospělosti.

Možná si nejsme jisti, jestli se cítíme víc jako dívka nebo jako chlapec a i to může být součást našeho dospívání a naší osobní cesty. Pokud se to děje, není důvod se za to stydět. Určitý zmatek v identitě je dokonce podstatou dospívání a stávání se sama sebou, i když jej každý prožívá po svém. Každý máme jedinečné tělo a to, jak se cítíme, se možná bude lišit od toho, jak to prožívají jiní lidé v našem okolí a je to tak v pořádku. Na každý pád si naše tělo zaslouží, abychom ho přijali, pečovali o něj jako o něco cenného, co nás nese životem. 

Je fajn si vybírat lidi, kteří nás dovedou brát takové, jací jsme. Možná k někomu z nich máme důvěru a můžeme si o těhle věcech povídat. Pokud zrovna nikdo takový není, i tak na to nemusíme být sami a můžeme si najít podporu. Zavolat třeba na bezplatnou Linku bezpečí (tel: 116 111).