Sebepoškozování

Sebepoškozování

Téma jsme pro tebe připravili ve spolupráci s organizaci Nejsem psychopat

Někdy je toho na tebe už zkrátka moc a hledáš způsoby, jak se zbavit stresu a napětí. Jindy zase můžeš pociťovat naprostou prázdnotu a toužíš aspoň na chvíli něco cítit. Ubližování si ale není správná cesta, přestože může přinést chvilkovou úlevu. Nic nevyřeší, ale naopak se může stát další starostí a nést s sebou určitou formu závislosti. Neboj se svěřit někomu, komu věříš. Společně najdete způsob, jak tvoje problémy vyřešit.

Co dělat, když...

… mám myšlenky na to si ublížit?

keyboard_arrow_down

Množství napětí a stresu může být někdy vážně nesnesitelné. Možná přemýšlíš, že když si ublížíš, napětí se uvolní. Jenže ve skutečnosti přibude další, a pak další a zase další… Zkus najít způsob, jak se napětí zbavit, aniž by sis musel/a ublížit. Třeba si jít zaběhat, vykřičet se nebo bouchat do polštáře. Rychle ti může pomoci také opláchnutí obličeje ledovou vodou, čichnutí k něčemu nepříjemnému nebo si třeba hodně nahlas pustit hudbu. Někomu pomůže vypovídat se někomu blízkému. Případně si také můžeš vytvořit záchranný plán, který ti pomůže napětí překonat. 

Pokud je tvoje napětí dlouhodobé, zkus se delší čas věnovat nějaké sportovní nebo kreativní aktivitě. Stanov si třeba krátkodobé cíle (uběhnu 1 kilometr, namaluju obrázek), a pak je o trochu navyšuj a uvidíš, že budeš mít i radost z pokroků, které děláš.

A jestli ti došly nápady nebo ti nic z výše uvedeného nepřináší úlevu dlouhodobě a chuť si ublížit se pořád vrací, svěř se rodičům, kamarádovi/kamarádce, učiteli ve škole nebo klidně někomu cizímu třeba na Lince bezpečí. Určitě tě vyslechnou a udělají všechno proto, aby ti pomohli.

… se potřebuji zbavit negativních emocí a chvilkovou úlevu mi poskytuje fyzická bolest?

keyboard_arrow_down

Je to těžké a zároveň úplně normální. Když si ublížíš, na chvíli můžeš zapomenout na všechno to špatné, co se kolem tebe děje. A že toho někdy nebývá málo, ať už jde o špatnou známku ve škole, neshody s rodiči nebo komentáře na internetu. Jenže zároveň budeš vědět, že to, co děláš, není správné. Tahle chvilková úleva je způsobená vyplavením tzv. hormonu štěstí (endorfinu), který ale můžeš uvolnit i jiným způsobem. Může to být intenzivní cvičení, smích, čokoláda nebo příjemná vůně. Snaž se vymyslet aktivitu, při které zapojíš co nejvíce svých smyslů. Každému může vyhovovat něco jiného, způsoby, které zrovna tobě budou pomáhat, můžeš objevovat také v pracovním listě níže.

Pamatuj, že sebepoškozování přináší pouze chvilkovou úlevu, ale potom mohou přicházet pocity studu, naštvání a sebenenávisti, takže se můžeš ocitnout v nepříjemném začarovaném kruhu, ze kterého je velmi těžké vystoupit. Zkus tedy něco z výše uvedeného a uvidíš, že můžeš dosáhnout podobné úlevy bez pocitů viny. Pokud myslíš, že nic nepomáhá, zkus se svěřit někomu, komu důvěřuješ, nebo se ozvi nějakému z odborníků níže. Určitě Tě rádi vyslechnou a najdete způsob, jak z toho ven.

Sebepoškozování můžeš také vnímat jako způsob, jak se potrestat za něco, co se ti nepovedlo. Zklamání ze sama sebe je určitě hodně nepříjemný pocit a fyzické trestání ti může připadat jako cesta. Chyby ale děláme všichni a nikdy si nezasloužíme trest v podobě fyzické bolesti. Ublížit si ale nikomu nepomůže. Raději zkus chybu napravit nebo chybu vezmi jako krok a poučení k budoucím úspěchům.

… vnímám sebepoškozování jako své volání o pomoc?

keyboard_arrow_down

Na každého toho je někdy moc a každý člověk někdy neví kudy kam. Možná, že se zkoušíš vypořádat se svojí situací sám/sama, možná, že jsi se již pokoušel/a někomu svěřit, ale nic z toho nepomáhá. Máš pocit, že tě nikdo nechápe, nemá na tebe čas anebo se snaží tvé problémy zlehčovat. Pak můžeš cítit ještě větší tlak, smutek a nedokážeš to vyjádřit jinak než tím, že si ublížíš. Možná si říkáš, že si tě konečně někdo všimne a pomůže ti.

Pozornost si ale můžeš získat zdravějším způsobem - opakovat, že se necítíš dobře, obrátit se na někoho jiného anebo vyhledat odborníky, kteří se přímo tímto tématem zabývají. Ti tě určitě pochopí a udělají vše proto, aby ses cítil/a lépe. Nenech se hlavně odradit kýmkoliv, kdo ti říká, že všechno musíš vydržet a zvládnout sám/sama. Cizí pocity a smutek nelze měřit a každý máme svou hranici jinde. Pokud ty sám/sama cítíš, že je toho na tebe moc, nenech se odradit a dál si o pomoc říkej.

… cítím, že jsem na sebepoškozování závislý/á a neumím si s emocemi poradit jinak?

keyboard_arrow_down

Při poranění tělo uvolňuje vlastní látky, které mohou poskytovat chvilkovou úlevu a odvedení pozornosti od tvých problémů. Tvoje tělo funguje tak, že se tyto látky mohou vyplavit už při pouhé myšlence na sebepoškozování, a to už může být určitá forma závislosti. Stejný efekt vyplavení dané látky má také spousty jiných činností: běhání, chůze nebo jakákoliv jiná intenzivní sportovní aktivita. Nemusí to být sport, můžeš zvolit něco kreativního (malování, hudba, psaní povídek) anebo prostě jen něco příjemného v daný okamžik (vana, sauna, dobrá večeře atd.) Vyber si nějakou aktivitu, která by se ti mohla líbit a po malých krůčkách vyzkoušej, že třeba může mít stejný efekt. Nemusíš uběhnout hned maratón, stačí třeba kilometr a postupně třeba zjistíš, že chceš uběhnout víc a je ti při běhu dobře. Pokud ti nějaká aktivita nesedí, zkus jinou a uvidíš, že najdeš něco, co ti s tvými nepříjemnými pocity pomůže.

Když myslíš, že ti nic nepomáhá, určitě se neváhej obrátit na někoho blízkého nebo na odborníka. Závislost je velmi závažná a čím déle v ní setrváš, tím déle bude trvat, než ti bude líp. Vždycky se ale najde cesta, pokud ty sám budeš chtít a nenecháš si své trápení pro sebe.

… si někdo všiml mého zranění, co jsem si způsobil/a, a nevím, jak reagovat?

keyboard_arrow_down

Když se tě někdo zeptá, co se ti stalo nebo zda nepotřebuješ pomoci, je jenom na tobě, zda využiješ nabídku pomoci. Všichni víme, že je to velmi těžké o celé situaci a problému s někým mluvit. Pokud tě otázka v dané chvíli zaskočí, nemusíš reagovat hned, můžeš říci, že se k tomu vrátíš později. Klidně si dej čas na rozmyšlenou a na hovor se připrav, rozmysli si, co chceš a nechceš říkat. Je také dobré si dopředu připravit reakci, kterou můžeš používat, když se tě někdo zeptá - například: „Vidím, že jste si toho všimli, ale je to moje soukromá věc a je pro mě těžké o tom mluvit“ nebo „Je to součást mého duševního onemocnění a jsem v kontaktu s odborníky.“

Kdyby se tě kdokoliv pokoušel zesměšňovat, znehodnocovat nebo jinak nerespektoval tvé soukromí, nemá cenu se s ním dohadovat nebo dokonce hádat a je v pořádku, pokud hovor ukončíš a z konverzace odejdeš.

Není potřeba svá poranění za každou cenu skrývat, ale je dobré to zvážit, zvlášť jestli jsou poranění čerstvá. Hlavním důvodem jsou zejména zdravotní důvody, aby se nezanesla infekce do rány.

… se bojím přiznat rodičům nebo někomu blízkému, že si někdy ubližuji?

keyboard_arrow_down

Možná už víš, že ses dostal/a do začarovaného kruhu a chceš z něho najít cestu ven. Neboj se, nejsi kvůli tomu špatný/á a věř, že brzo bude zase líp. To, že se bojíš někomu otevřít a svěřit se, je úplně normální. Zkus si napsat jména osob, kterým důvěřuješ, a vyber si toho, kdo myslíš, že tě určitě vyslechne. Nemusí to být rodiče, mohou to být sourozenci, kamarádi, učitelé, psychologové ve škole. Už to, že se někomu svěříš ti může přinést úlevu. Pokud je pro tebe těžké mluvit, můžeš třeba zkusit napsat dopis, ve kterém popíšeš, co tě trápí.

Pokud se svěříš kamarádům, pamatuj, že ti to může chvilkově pomoci, ale neočekávej, že se tvůj problém vyřeší úplně. Kamarádi tvého věku nemají dostatek odborných zkušeností, takže od nich očekávej spíše pochopení a třeba i podporu v tom svěřit se někomu dospělému.

… si někdo z mých kamarádů/kamarádek ubližuje a chci mu/jí pomoct?

keyboard_arrow_down

Možná sis všiml/a u někoho z tvých kamarádů něčeho zvláštního (modřiny, řezné rány, častá zranění, změny chování, smutek, deprese), nebo se ti dokonce s problémem ubližování sám/sama sobě někdo svěřil/a. Kamaráda určitě vyslechni, pokud sám projeví zájem. Bude pro něj velká pomoc, když uvidí, že jsi s ním a neodsuzuješ ho. Mysli na to, že kamarád je teď v opravdu složité situaci a potřebuje vědět, že není sám. Pokud po Tobě chce něco, co je ti nepříjemné nebo nad tvé síly, můžeš mu být oporou při hledání odborníka nebo jiné dospělé osoby, která bude mít dostatek zkušeností pomoci.

Pokud se ti zatím s ničím nesvěřil/a, zeptej se, co pro něj nebo pro ni můžeš udělat. Když tvoji pomoc odmítne, nevnucuj mu svoji pomoc dál, ale ujisti ho, že se na tebe může kdykoliv obrátit. Snaž se pochopit, že pro člověka v této situaci je velmi těžké o problému mluvit.

Pokud o tvoji pomoc nestojí, ale vidíš nebo cítíš, že si dál ubližuje, řekni o tom dospělému, kterému věříš. Nejdřív klidně anonymně a popros ho o radu. Obrátit se můžeš třeba i na Linku bezpečí nebo na kontakty níže.

… vidím u někoho jizvy po sebepoškozování a nevím, jak se mám zachovat?

keyboard_arrow_down

Možná na tebe jizvy či jiné rány u spolužáků nebo kamarádů působí děsivě. Je normální, že máš obavy a že chceš projevit zájem pomoci. Měj na paměti, že je to velmi citlivá záležitost a svojí neopatrnou otázkou můžeš druhému ještě způsobit další problémy. Určitě není dobré se na to ptát před ostatními, pokud opravdu chceš pomoci, zkus se v soukromí velmi citlivě zeptat, zda o tom chce dotyčný/á mluvit. Určitě je potřeba zdůraznit, že se jí nebo jeho nechceš svou otázkou dotknout, pouze nabízíš pomoc. Bude čistě na druhém, zda tvou pomoc přijme či nikoliv, každopádně respektuj jeho soukromí.

Rozhodně situaci někoho cizího neprobírej s ostatními za jeho či jejími zády! Můžeš to vnímat jako jiné důsledky onemocnění (například ztráta vlasů při chemoterapii či sádra při zlomené noze).

Tohle se ti může hodit:

Připravili jsme pro Tebe pracovní list, který Ti může pomoci naučit se pracovat se svými pocity. Tak pojď do toho s námi!

Chci to vyřešit

Desatero

  1. Někomu se svěř – rodičům, kamarádovi*ce, učiteli nebo školnímu psychologovi*žce. Sdílení problémů pomáhá.

  2. Můžeš se obrátit na Linku bezpečí, Modrou Linku, Dětské krizové centrum nebo online poradnu Nepanikař.

  3. Zvol pro zmírnění stresu a napětí některou z těchto metod:

  1. Trhej papíry, noviny nebo časopis.

  2. Bouchej do polštářů nebo do matrace.

  3. Kresli si červenou fixou po těle místo řezání se.

  4. Napiš si pocity na papír. Pak ho můžeš zmačkat, roztrhat a vyhodit.

  5. Dej si studenou sprchou a ochlaď se.

  6. Přejížděj po těle kostkou ledu.

  7. Štípni se do kůže.

  8. Najdi vhodné místo a vykřič se. Můžeš poslouchat hlasitou hudbu.

  9. Žvýkej něco s výraznou chutí – peppermint, chilli, grep,...

  10. Běž se ven projít nebo proběhnout. Můžeš si taky zadupat a zbavit se vzteku.

    Stáhni si desatero

    Na koho se obrátit?

    Nejsnazší cestou pro tebe může být svěřit se někomu z dospělých, komu opravdu důvěřuješ. Pokud nemáš nikoho takového ve své rodině, obrať se na školního psychologa nebo některou z organizací, která se tématu věnuje. První krok může být těžký, ale když ho překonáš, uleví se ti. Vyhledat pomoc a podporu není známka slabosti, ale velké odvahy.