Doma mi ubližují

Jestli na tebe rodiče často křičí nebo ti dokonce ubližují, je přirozené, že se doma necítíš v bezpečí. Může to v tobě vyvolávat pocity jako smutek, beznaděj, úzkost, ale také napětí a vztek. Na takovou situaci a pocity je důležité nebýt sám. Není v pořádku, aby rodiče rodiče ubližovali svým dětem. Nezapomínej také, že to není tvoje chyba.

Přestože to může být těžké a vyžadovat hodně síly, nejlepším řešením je o tom někomu říct. Třeba někomu z rodiny, komu věříš nebo někomu dospělému ve škole. Můžeš také napsat na chat Centra LOCIKA, který se přímo zaměřuje na pomoc dětem, které se doma necítí bezpečně. Je zdarma a můžeš se tam poradit bez toho, že bys řekl/a své jméno. Využít také můžeš dalších kontaktů uvedených dole na stránce.

Pokud by nastala situace, že by ti doma zrovna ubližovali a ty by ses bál/a o sebe nebo někoho dalšího, je na místě volat policii. Stačí vytočit číslo 158, říct, kdo jsi, kde jsi, proč voláš a co se děje. Policie pak brzy dorazí a začne situaci řešit.

Hádky nejsou nikdy příjemné. Nedotýkají se jen těch, kdo se hádají, ale také těch, kdo jsou okolo. Pokud jde navíc o tvoje blízké, může tě to trápit stejně nebo i víc než je samotné. To, že se tví blízcí hádají není tvá vina a nejsi zodpovědný/á za jejich pocity ani řešení situace.

Jestli můžeš s rodiči o věcech otevřeně mluvit, řekni jim v nějaké klidné chvíli, jak se v tom všem cítíš. Když rodiče řeší nějaké těžké věci, nemusí jim dojít, jaký vliv to má na tebe. Proto je důležité jim o tom povědět. V případě, že to nejde, promluv si o tom s někým jiným. S někým dospělým, komu důvěřuješ. Můžeš také zavolat/napsat na některou z linek důvěry/chat, kde jsou vyškolení odborníci a jejich úkolem je vyslechnout tě nebo ti dát radu (kontakty jsou dole). Důležité je nebýt na to sám/a.

V případě, že se tvoji blízcí hádají tak, že o ně máš strach, je důležité o tom někomu říct. Někdy už je totiž mezi dospělými konfliktů tolik, že je nedokážou vyřešit sami a je třeba někdo zvenčí, aby jim pomohl. Říct to můžeš někomu dospělému, komu věříš, nebo se můžeš poradit na některém z anonymních chatů/linek důvěry. V případě, že by si tví blízcí ubližovali natolik, že bys měl strach o jejich zdraví, je na místě zavolat policii (číslo 158). Vždy je lepší přivolat pomoc, než aby se stalo něco nebezpečného.

Smutek je pocit, který zná každý z nás. I když je nepříjemný, je přirozené ho občas prožívat. Co ti může v takových chvílích pomoct? Stejně jako u většiny jiných pocitů, pomáhá jít za někým, s kým je ti dobře a povědět mu o tom, co prožíváš a třeba ho i obejmout. Pokud to není možné, můžeš své pocity vyjádřit tak, že je namaluješ nebo zapíšeš do deníku.

Často také pomáhá udělat pro sebe něco, co tě „pohladí po duši”. I kdyby to měla být třeba úplná maličkost. Dej si teplou sprchu, pusť si svou oblíbenou hudbu, zabal se do deky, přitul se k domácímu mazlíčkovi, jdi na chvíli do přírody. Můžeš si také zkusit vzpomenout na osoby, které máš rád, nebo chvíle, kdy ti bylo dobře. Pamatuj, že smutek je pocit, který netrvá věčně.

Někdy se také může stát, že smutek cítíš dlouhodobě a je pro tebe těžké vzpomínat na dobré chvíle a dělat věci, které ti přináší radost. V takovém případě je na místě poradit se s někým, kdo takovým stavům rozumí (lékař, psycholog). Můžeš také zavolat na linku důvěry / napsat na chat, kde ti řeknou, jak postupovat.

Úzkost je pocit, který může vypadat jako velký strach nebo zlá předtucha. Ani nemusíš vědět, z čeho takový strach máš. Může se projevit tak, že ti tluče srdce, máš knedlík v krku, cítíš nevolnost nebo se chvěješ. Poradit si s úzkostí může být náročné. Existují ale věci, které ti ji pomohou zvládnout.

Účinná jsou třeba dechová nebo mindfulness cvičení. Všechno, co o nich potřebuješ vědět, najdeš na internetu. Může ti také pomoct pustit se do nějakého pohybu – jít se projít, protáhnout se, zacvičit si, mačkat antistresový míček. Říká se, že i čas v přírodě je léčivý. Tyhle věci je nejlepší dělat opakovaně a průběžně. Nejen ve chvíli, kdy cítíš úzkost.

Pokud už úzkost přerůstá v paniku, zkus jako první pomoc aplikaci Nepanikař. Jestli se situace nezlepší, zavolej na Linku bezpečí nebo napiš na jejich chat. Kdyby se situace opakovala častěji, pověz o tom někomu dospělému, který ti pomůže zprostředkovat pomoc odborníka.

Takový strach je nepříjemný a může tě nutit k tomu, aby si známku zatajil/a. Rodiče se o známce ale stejně dozví, a když jim to zatajíš, bude to pak ještě horší. Proto je nejlepším řešením říct jim to co nejdřív a na rovinu. Najdi si takovou chvíli, kdy budou v klidu a kdy na to bude dostatek času. Můžeš si také připravit nějaký návrh, co dělat proto, aby to příště dopadlo líp a třeba i požádat rodiče o pomoc.

Pokud máš opravdu strach, že by ti někdo mohl kvůli takovému přiznání ublížit (nebo se to někdy dokonce už stalo), rozhodně je na čase obrátit se na někoho, kdo ti s takovou situací může pomoci. Řekni to někomu, komu důvěřuješ nebo napiš na chat Centra LOCIKA. Využít můžeš také kontaktů na konci stránky.

Těžká situace doma, problémy ve škole, hádky. Někdy je toho zkrátka moc a může se ti stát, že tebou cloumá velký vztek a je pro tebe těžké ho ovládnout. Mít vztek je normální. Je to emoce jako každá jiná, kterou nemá smysl v sobě potlačovat, ale je třeba se naučit s ní pracovat. Vztek by nikdy neměl vést k násilí. Násilí totiž v pořádku není, protože ubližuje. A ublížit sobě nebo druhým není řešení.

Co dělat ve chvílích, kdy na tebe přijde vztek? Ve chvílích vzteku je člověk v napětí, proto je dobré najít způsob, jak ho uvolnit. Může pomoct několikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout (nádech na 4 doby a výdech na 6), povolit a znovu stisknout pěsti, pustit se do nějakého pohybu. Pokud je vztek hodně velký, můžeš několikrát bouchnout do polštáře nebo do něčeho měkkého, čím si neublížíš.

Pokud se chvíle vzteku často opakují a je pro tebe těžké vztek ovládat, je na místě obrátit se pro pomoc. Pověz o tom někomu dospělému, nebo napiš na chat Centra LOCIKA, kde ti poradí, jak postupovat dál.