Možná občas přemýšlíš nad vším až moc a máš pocit, že se v sobě nevyznáš. Když chceš na sobě pracovat a být víc v klidu, ale nevíš jak začít, zkus to postupně. Nejdřív si všímej co ti pomůže cítit se lépe a s čím můžeš něco dělat. Zajímavé pro tebe může být si každý večer krátce zaznamenat, co ti přes den udělalo radost a z čeho ti bylo smutno.

Když si budeš psát stručný deník, pomůže ti to lépe pochopit tvoje myšlenky a pocity a můžeš se k tomu kdykoliv vrátit. Když se nudíš nebo se cítíš pod psa, může se ti zlepšit nálada, když se třeba zvedneš z gauče, něco si přečteš nebo se půjdeš projít ven. Pak zkus tyto činnosti dělat i jen tak pro dobrý pocit, postupně je zařazovat pravidelně každý den a uvidíš, že časem si začneš všímat i dalších aktivit, u kterých se cítíš dobře a budeš méně řešit ty myšlenky, které tě otravují.

Špatná nálada k životu patří. Někdy tímto způsobem reaguješ na něco, co se ti stane, jindy se probudíš a víš, že dnes to nebude ono. Možná si taky někdy říkáš, že máš “depku.” Víš ale, že taková deprese netrvá krátce, ale třeba i několik týdnů nebo dokonce měsíců? 

Deprese se projevuje tím, že špatně spíš, nemáš chuť k jídlu, cítíš se často smutný, nemáš na nic energii nebo se vyhýbáš kamarádům… 

Jestli jde jen o krátkodobý stav, zkus se třeba něčím rozptýlit. Jdi si zaběhat, projdi se po lese, po škole se sejděte s kamarády nebo se věnuj sobě a svým oblíbeným aktivitám, svěřit se můžeš také někomu dospělému, v koho máš důvěru. Pokud tvůj stav trvá delší dobu, čti dál v další odrážce.

Necítit se dobře několik týdnů nebo dokonce měsíců není rozhodně v pořádku. Pokud máš pocit, že není nic, co by ti dokázalo zvednout náladu, zkus zvážit, jestli by nebylo lepší říci si o pomoc.

Můžeš si promluvit doma s rodiči nebo se sourozencem, ve škole s učitelkou nebo školní poradkyní nebo s kýmkoliv komu důvěřuješ a je ti blízký. Jak? Můžeš začít třeba tím, že se blízkých zeptáš, jestli se někdy cítili podobně a co jim pomohlo. Možná tě překvapí, že taky řeší spoustu problémů a bude pro tebe mnohem jednodušší svěřit se jim s těmi svými. Věř, že se lidem často uleví, když mohou své pocity a trápení s někým sdílet. Jednoduše pomáhá, když na to člověk není sám.

Samozřejmě se může také stát, že u osoby, které se svěříš, nenajdeš v daný okamžik pochopení. Může tvou situaci zlehčovat a nevěřit, že se opravdu cítíš špatně. Třeba má jen špatný den nebo si jenom nedovede představit trápení, které prožíváš, protože to sám nezná. Určitě se nevzdávej a zkus se svěřit někomu jinému nebo vyzkoušej možnost  připojit se  do online poradny, kde můžeš vystupovat anonymně.

Podobnou službu nabízí i mobilní apka Nepanikař, Dětské krizové centrum nebo Linka Bezpečí. Pokud se cítíš špatně napiš nebo zavolej na kontakty uvedené níže. Na linkách důvěry budeš  mluvit s odborníky, kteří jsou připraveni řešit jakékoliv tvoje trápení nebo problémy a nemusíš vůbec uvádět své jméno a jakékoliv bližší informace o sobě. Navíc je služba zdarma a na neomezeně dlouhou dobu. Ať už zvolíš jakýkoliv přístup, určitě se dříve nebo později dobereš k řešení, které ti pomůže cítit se lépe.

Je možné, že s řešením tvé dlouhotrvající špatné nálady, budeš potřebovat pomoc psychoterapeuta nebo psychologa. Jestli jsi nervózní, protože nevíš, co tě čeká, třeba ti právě tento text pomůže. K psychoterapeutovi/psychologovi chodí lidé, kteří potřebují řešit své problémy nebo na sobě chtějí pracovat a pečovat o sebe a své pocity. Tuto formu pomoci a podpory využívají nejen děti, ale i dospívající a dospělí. Takže neboj, není to něco, za co by ses měl/a stydět. 

Je také na daném odborníkovi, aby zajistil, že se budeš cítit bezpečně a budeš mu moci důvěřovat. Nikdo tě nebude soudit, ale naopak se bude snažit pochopit, co tě trápí a pomůže ti vysvětlit proč.

Protože občas to ani my sami nevidíme. Nečekej proto, že by ti psychoterapeut/psycholog vynadal za něco, co jsi dělat neměl/a, poslal tě třeba hned k psychiatrovi nebo ti předepsal léky. Zkrátka si tam půjdeš popovídat o čemkoli budeš chtít. 

Dříve nebo později se to stane skoro každému. Nastane chvíle, kdy k tobě možná rodiče pořád přistupují jako k malému dítěti, ale ty už jím nejsi. Možná by bylo fajn si společně sednout a v klidu jim na rovinu říct, proč tě to štve a trápí. Poradit se můžeš klidně i se staršími kamarády, kteří třeba nedávno mohli řešit něco podobného. 

S největší pravděpodobností tě rodiče pochopí a uvědomí si, čím procházíš. Možná se ti to zdá až neuvěřitelné, ale oni na tom před pár lety byli nejspíš úplně stejně. Třeba si vzpomenou, co jim vadilo a že se nyní chovají podobně jako jejich rodiče. Pokud se s jejich pochopením nesetkáš a trápí tě to, zkus oslovit jiného dospělého, kterému důvěřuješ. 

Každý to tak občas má a rozhodně to není známka slabosti. Jestli se ti chce plakat, tak plač. Můžeš jít někam, kde budeš mít soukromí, pokud to zrovna potřebuješ. Soukromí ti může pomoci lépe projevit vlastní pocity a současně tě nikdo nebude, v tak citlivé chvíli, rušit. Pokud ale cítíš, že potřebuješ oporu, neboj se o ni říci někomu blízkému. 

Pláč je jako stvořený pro vyrovnání se s trápením. Víš, že slzy obsahují hormony, které ti pomáhají zmírnit bolest? Tím, že jim dáš volný průchod, ti mohou pomoci  postupně zklidnit tělo i mysl. 

Jestli se ti chce často plakat a snažíš se to všemožně potlačit, může se z toho stát časovaná bomba. Neměj obavy, není to myšleno tak, že by pláč nekontrolovaně explodoval, ale emoce zkrátka musí ven. Jinak by se mohlo stát, že začneš nekontrolovaně plakat v nečekané situaci, která by se tě normálně vůbec nedotkla. A to by mohlo být pro tebe ještě více nepříjemné. 

Můžeš si to představit jako láhev s limonádou, kterou protřepeš a trochu povolíš, ale jen tak, aby se obsah nevylil. Potom stačí jen málo, aby se všechno dostalo ven a způsobilo výbuch. Přesně tak to může být i s tvými emocemi, pokud je nenecháš v dané chvíli vyjít ven a potlačíš je v sobě.