Button Text

Můj kamarád se trápí

Toto téma vytvořila Safezóna a organizace VIDA z.s.

Stejně jako naše tělo i naše psychika může občas onemocnět a chvilku trvá, než se z toho dostaneme. Každý z nás má někdy období, kdy se necítí dobře, kdy se mu nedaří nebo věci nevychází podle představ. Důležitým zdrojem pro uzdravení jsou lidé kolem nás.

Být dobrým přítelem znamená být tu pro naše přátele, když nás nejvíce potřebují. Pokud se stane, že se tvůj kamarád cítí smutně, má starosti nebo prostě není ve své kůži, je důležité se snažit být tu pro něj/ni a v trápení mu/jí pomoct.

Co dělat, když

... si myslím, že kamarád/ka má trápení, ale nejsem si tím jistý/á?

keyboard_arrow_down

Pokud máme kamaráda/-ku, u nichž se nám zdá, že je něco trápí, chovají se jinak než dřív… není nic lepšího, než se jich zeptat, jestli se něco děje. Pokud se nám svěří, je to první dobrý krok k tomu, aby se s tím dalo něco dělat. O tom, co s tím dál, si řekneme níže.

Je taky možné, že nám řeknou že ne, a ukáže se, že to bylo jen pár náročnějších dní a pak se zase věci zklidní. Na tom je fajn, že kamarád/ka vidí, že o něj/ni máme zájem, a že kdyby se v budoucnu něco dělo, může se na nás obrátit.

Někdy nám ale kamarád/ka může tvrdit, že se nic neděje, ale jeho/její změněné chování trvá dlouho (týdny, případně měsíce). Pak je otázkou, jestli se chová jinak jen k nám (možná se něco stalo mezi námi a on/ona o tom nedokáže/nechce mluvit) nebo i k ostatním lidem…o tom si zase řekneme víc níže.

... se mi kamarád/ka svěří, že ho/ji něco trápí

keyboard_arrow_down

Pokud má kamarád/ka důvěru a svěří se nám, je naděje, že se situace bude dát řešit, protože evidentně umí pojmenovat, co ji/ho trápí, a je schopen/-na o tom mluvit. Je dobré mu/jí dát prostor, vyslechnout bez hodnocení a odsuzování a případně si pak vyjasnit, co by ode mě potřeboval/a. Jestli chce trápení se mnou jen sdílet nebo chce ode mě názor, radu nebo ještě něco jiného. Je dobré brát daný rozhovor jako důvěrný, tzn. pokud o tom kamarád/ka nemluví s nikým jiným, neměli bychom ani my. Výjimkou by byla situace, kdy mě kamarádovy/-činy problémy budou natolik zatěžovat, že se začnu trápit já. O tom si povíme víc níže.

Kromě nehodnotícího vyslechnutí, případně poskytnutí názoru či rady, může být dobré kamarádovi/-ce navrhnout pomoc odbornou nebo alespoň zasvětit do problému někoho dospělého (rodiče nebo jiného příbuzného, učitele/vedoucího kroužku apod.).

Jak postupovat, když má kamarád/ka určitý typ problému, najdete tady na webu v ostatních sekcích

... vím, jaké má trápení, ale nevím, jak mu/jí pomoci?

keyboard_arrow_down

Je dobré si uvědomit, že to, že nám někdo svěří svůj problém, nás nečiní automaticky zodpovědnými za jeho řešení. Někdy opravdu stačí jen být přítomný/á, naslouchat, vyjádřit pochopení. Pokud má kamarád/ka zájem problém nějak řešit, lze inspiraci najít v ostatních sekcích zde na webu. Při závažných problémech je dobré se obrátit o radu k někomu, komu důvěřuje buď kamarád/ka nebo my.

Někdy mohou být problémy tak komplikované, že nemají jednoduché a rychlé řešení. Pak to nejlepší, co můžeme udělat, je kamarádovi/-ce říct, že je možné, že to bude nějakou chvíli trvat, než se věci zlepší, ale že vždy lze najít podporu (ať už u nás nebo jiných), která nám pomůže náročným obdobím projít.

... mě kamarád/ka přehnaně zahlcuje svým trápením / visí na mně

keyboard_arrow_down

Jak už jsme psali výše – to, že se nám někdo svěří se svým trápením, neznamená, že se stáváme zodpovědnými za řešení problému nebo za pocity druhého člověka. Součástí vztahů a toho, když nám na někom záleží, je určitě i vzájemná pomoc. Ale ta pomoc by neměla nikdy být v takové míře, že nás to ničí. Pomáhat můžeme jen do té míry, do které neubližujeme sami sobě. Někomu to může znít sobecky, ale každý z nás by se měl v první řadě postarat o sebe, protože když zničíme sami sebe, nikomu tím nepomůžeme. Je tedy potřeba znát svoje hranice a svoje potřeby a postarat se nejdřív o sebe.

Vymezení takových hranic může být někdy potřeba i vůči kamarádovi/-ce, který s námi sdílí své trápení. Je možné mu/jí říct, že chápeme, že se trápí a rádi ho/ji podpoříme, ale že někdy potřebujeme být taky sami nebo dělat jiné věci... A že když se takto opečujeme, máme pak sílu ho/ji podpořit. Ale když to neuděláme, tu sílu mít nebudeme. Toto bývá někdy velmi obtížné – jednak si to uvědomit a dát v dané situaci důležitost i sami sobě, a potom to také kamarádovi/-ce říct. Ale je to velmi důležité.

Bohužel se může stát, že kamarád/ka na nás bude opravdu nezdravě viset a v rámci zachování vlastního duševního zdraví budeme muset kontakt omezit/přerušit. Jsou lidé, pro které to je velmi těžké, a trápí se tím, ale v takové situaci neexistuje lepší řešení. Ničemu nepomůže, když se necháme vtáhnout a zničit problémy druhých lidí.

Pokud je pro nás těžké se v takové situaci zorientovat a nějak smysluplně zareagovat, není nic lepšího, než si najít podporu i pro sebe (ať už u někoho blízkého nebo nějaké odborníka).

... jsem svému kamarádovi/kamarádce nedokázal/a pomoci / vím, že mu s tím nedovedu pomoct

keyboard_arrow_down

Pokud už dopředu víme, že problém našeho kamaráda/-ky je nad naše síly, není nic čestnějšího a upřímnějšího, než mu/jí to říct. Určitě ho/ji můžeme vyslechnout, ale pak je dobré ho/ji odkázat na někoho dospělého, příp. na odborníka.

Je dobré si uvědomit, že některé situace a problémy v životě mohou být komplikované a nemůžeme čekat rychlé a snadné řešení. Spousta věcí bude také mimo naši moc. Není prostě v našich silách každého vždy zachránit. A není k ničemu užitečné si to vyčítat. Pokud jsme v nějaké takové komplikované situaci, to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat, abychom se s tím zvládli vyrovnat, je najít si pro sebe podporu (ať už u někoho blízkého nebo u odborníka).

... kamarád/ka tvrdí, že žádný problém nemá / nechce s tím nic dělat

keyboard_arrow_down

Když se náš kamarád/ka chová delší dobu jinak než dříve a všímá si toho více lidí z okolí, je pravděpodobné, že se něco děje. I tak to ale kamarád/ka může popírat, protože někdy může být pro člověka těžké se ve vlastní situaci vyznat a postavit se svým problémům. Můžeme pak jen vyjádřit to, jak situaci vnímáme my, dát najevo zájem a nabídnout pomoc. Klidně i  opakovaně. Ale zase jen do té míry, do které to neničí nás.

Někdy může kamarád/ka sice přiznat, že se něco děje, ale odmítá svou situaci řešit. Pak opět nemůžeme dělat nic víc, než jen občas nabídnout pomoc, případně si o tom promluvit s někým dospělým, kdo by mohl něco udělat.

Druhého člověka (i když je to náš kamarád/ka) nemůžeme donutit, aby něco dělal, a je potřeba jeho/její rozhodnutí (nic nedělat) respektovat. 

Jedinou výjimkou by bylo, kdyby takové „nicnedělání“ znamenalo, že bude pokračovat násilí, které je na někom pácháno. V takové situaci je potřeba zkusit tomu zabránit a nejlepší je říct o tom někomu dospělému a poradit se. I když bychom měli jen podezření (že je někomu ubližováno nebo je páchán nějaký trestný čin) a nebyli bychom si jisti, jak situaci vyhodnotit, je lepší to nepodcenit a s někým si o tom promluvit.

Tohle se ti může hodit!

Připravili jsme pro tebe pracovní listy, které ti mohou pomoci, pokud se tě toto téma dotýká. Najdeš v nich několik návodných otázek, které tě podpoří v navazování vlídnějšího vztahu s vlastním tělem. Pracovní listy si můžeš stáhnout, vytisknout a vyplnit.

Stáhni si pracovní list

Na koho se obrátit?

Nejsnazší cestou pro tebe může být svěřit se někomu z dospělých, komu opravdu důvěřuješ. Pokud nemáš nikoho takového ve své rodině, obrať se na školního psychologa nebo některou z organizací, která se tématu věnuje. První krok může být těžký, ale když ho překonáš, uleví se ti. Vyhledat pomoc a podporu není známka slabosti, ale velké odvahy.