Button Text

Můj kamarád se trápí

Toto téma vytvořila Safezóna ve spolupráci s organizací VIDA z.s.

Stejně jako naše tělo i naše psychika může občas onemocnět a chvilku trvá, než se z toho dostaneme. Každý z nás má někdy období, kdy se necítí dobře, kdy se mu nedaří nebo věci nevychází podle představ. Důležitým zdrojem pro uzdravení jsou lidé kolem nás.

Být dobrým přítelem znamená být tu pro naše přátele, když nás nejvíce potřebují. Pokud se stane, že se tvůj kamarád cítí smutně, má starosti nebo prostě není ve své kůži, je důležité se snažit být tu pro něj/ni a v trápení mu/jí pomoct.

Co dělat, když...

… si myslím, že kamarád/ka má trápení, ale nejsem si tím jistý/á?

keyboard_arrow_down

Zdá se ti, že kamaráda/ku něco trápí? Chová se jinak než dřív? Není nic lepšího, než se jich zeptat, jestli se něco děje. 

Pokud se ti svěří, je to první krok k tomu, aby se s tím dalo něco dělat. O tom, co s tím dál, si řekneme níže.

Je taky možné, že ti řeknou že se nic neděje, a ukáže se, že to bylo jen pár náročnějších dní a pak se zase věci zklidní. Na tom je fajn, že kamarád/ka vidí, že o něj/ni máš zájem, a že kdyby se v budoucnu něco dělo, může se na tebe obrátit.

Někdy ti ale kamarád/ka může tvrdit, že se nic neděje, ale jeho/její změněné chování trvá dlouho (týdny, případně měsíce). Pak je otázkou, jestli se chová jinak jen tobě (možná se mezi vámi něco stalo a on/ona o tom nedokáže/nechce mluvit) nebo i k ostatním lidem…o tom si také víc níže.

… se mi kamarád/ka svěří, že ho/ji něco trápí?

keyboard_arrow_down

Pokud má kamarád/ka důvěru a svěří se nám, je naděje, že se situace bude dát řešit, protože evidentně umí pojmenovat, co ji/ho trápí, a je schopen/-na o tom mluvit. Je dobré mu/jí dát prostor, vyslechnout bez hodnocení a odsuzování a případně si pak vyjasnit, co by ode mě potřeboval/a. Jestli chce trápení se mnou jen sdílet nebo chce ode mě názor, radu nebo ještě něco jiného. Je dobré brát daný rozhovor jako důvěrný, tzn. pokud o tom kamarád/ka nemluví s nikým jiným, neměli bychom ani my. Výjimkou by byla situace, kdy mě kamarádovy/-činy problémy budou natolik zatěžovat, že se začnu trápit já. O tom si povíme víc níže.

Kromě nehodnotícího vyslechnutí, případně poskytnutí názoru či rady, může být dobré kamarádovi/-ce navrhnout pomoc odbornou nebo alespoň zasvětit do problému někoho dospělého (rodiče nebo jiného příbuzného, učitele/vedoucího kroužku apod.).

Jak postupovat, když má kamarád/ka určitý typ problému, najdete tady na webu v ostatních sekcích

… vím, jaké má trápení, ale nevím, jak mu/jí pomoci?

keyboard_arrow_down

To, že se ti někdo svěří se svým problémem, neznamená, že jsi zodpovědný/á za jeho řešení. Někdy opravdu stačí jen být přítomný/á, naslouchat, vyjádřit pochopení. Pokud chce kamarád/ka problém nějak řešit, můžeš inspiraci najít v ostatních sekcích zde na webu. Při závažných problémech je dobré se obrátit pro radu k někomu, komu důvěřuje buď kamarád/ka nebo ty.

Někdy můžou být problémy tak komplikované, že nemají jednoduché a rychlé řešení. Jak na to reagovat? Zkus kamarádovi/-ce říct, že je možné, že bude nějakou chvíli trvat, než se věci zlepší, ale vždycky může najít podporu (ať už u tebe nebo jiných), která mu/jí pomůže náročným obdobím projít.

… mě kamarád/ka přehnaně zahlcuje svým trápením/visí na mně?

keyboard_arrow_down

Součástí vztahů a toho, když ti na někom záleží, je určitě i vzájemná pomoc. Ale pomoc by neměla nikdy být v takové míře, že tě to ničí. 

Pomáhat můžeme jen do té míry, do které neubližujeme sami sobě. Někomu to může znít sobecky, ale každý z nás by se měl v první řadě postarat o sebe, protože když zničíme sami sebe, nikomu tím nepomůžeme. Je tedy potřeba znát svoje  hranice a svoje potřeby a postarat se nejdřív o sebe.

Vymezení hranic může být někdy potřeba i vůči kamarádovi/-ce, který s tebou sdílí své trápení. Můžeš mu/jí říct, že chápeš, že se trápí a rád/a ho/ji podpoříš, ale někdy potřebuješ být taky sám/a nebo dělat jiné věci. Když se takto opečuješ, máš pak sílu ho/ji podpořit. Ale když to neuděláš, tu sílu mít nebudeš. Dát sama/samu sebe na první místo a říct to ostatním může být opravdu těžké. Je to ale velmi důležité pro tvé duševní zdraví.

Bohužel se může stát, že kamarád/ka na tobě bude opravdu nezdravě viset. V rámci zachování vlastního duševního zdraví budeš možná muset kontakt omezit/přerušit. Jsou lidé, pro které to je velmi těžké, a trápí se tím, ale v takové situaci neexistuje lepší řešení. Ničemu nepomůže, když se necháš vtáhnout a zničit problémy druhých lidí.

Je pro tebe těžké se v takové situaci zorientovat a nějak smysluplně zareagovat? Není nic lepšího, než si najít podporu i pro sebe (ať už u někoho blízkého nebo odborníka).

… jsem svému/svojí kamarádovi/kamarádce nedokázal/a pomoci/vím, že mu s tím nedovedu pomoct?

keyboard_arrow_down

Pokud už dopředu víš, že problém tvého kamaráda/-ky je nad tvé síly, není nic čestnějšího a upřímnějšího, než mu/jí to říct. Určitě ho/ji můžeš vyslechnout, ale pak je dobré ho/ji odkázat na někoho dospělého, příp. na odborníka.

Některé situace a problémy v životě mohou být komplikované a nemůžeme čekat rychlé a snadné řešení. Spousta věcí bude taky bohužel mimo tvou moc. Není prostě ve tvých silách každého vždy zachránit. A není k ničemu si to vyčítat. 

Pokud jsi v takovéto komplikované situaci, to nejlepší, co pro sebe můžeš udělat, aby ses s tím zvládl/a vyrovnat, je najít si pro sebe podporu (ať už u někoho blízkého nebo u odborníka).

… kamarád/ka tvrdí, že žádný problém nemá/nechce s tím nic dělat?

keyboard_arrow_down

Když se kamarád/ka chová delší dobu jinak než dříve a všímá si toho více lidí z okolí, pravděpodobně se něco děje. I tak to ale kamarád/ka může popírat. Někdy může být pro člověka těžké se ve vlastní situaci vyznat a postavit se svým problémům. Můžeš pak třeba popsat, jak situaci vnímáš ty, dát najevo zájem a nabídnout pomoc. Klidně i opakovaně. Ale opatrně. Jen do té míry, kdy to neničí tebe.

Někdy může kamarád/ka sice přiznat, že se něco děje, ale odmítá svou situaci řešit. Pak zase nemůžeš dělat nic víc, než jen občas nabídnout pomoc, případně si o tom promluvit s někým dospělým, kdo by s tím mohl něco udělat. 

Druhého člověka nemůžeš do ničeho donutit. Je potřeba jeho/její rozhodnutí, v tomto případě nic nedělat, respektovat. 

Jedinou výjimkou je případ násilí. Kdyby toto „nicnedělání“ znamenalo, že bude pokračovat, je potřeba zkusit tomu zabránit. Nejlepší je říct o tom někomu dospělému a poradit se. I když bys měl/a jen podezření (na násilí nebo trestný čin) a nebyl/a by sis jistý/a, jak situaci vyhodnotit, nepodceňuj to a s někým si o tom promluv.

Tohle se ti může hodit!

Připravili jsme pro tebe pracovní listy, které ti mohou pomoci, pokud se tě toto téma dotýká. Najdeš v nich několik návodných otázek, které tě podpoří v navazování vlídnějšího vztahu s vlastním tělem. Pracovní listy si můžeš stáhnout, vytisknout a vyplnit.

Stáhni si pracovní list

Desatero

  1. Zeptej se, jestli se s kamarádem/kou něco děje. Pokud ano, můžete spolu začít hledat řešení. Pokud je vše v pořádku, bude aspoň vědět, že se na tebe může obrátit.

  2. Vyslechni si ji/ho. Občas si lidé chtějí jen vylít srdce. Je dobré se jí/ho zeptat, zda chce jenom vyslechnout nebo radu.

  3. Nech si jeho/její problémy pro sebe. Pokud jsi jediný člověk, se kterým kamarád/ka mluví o svém problému, měl/a bys toto rozhodnutí respektovat.

  4. Navrhni, aby se svěřil/a dospělákovi. Některé problémy spolu zkrátka nevyřešíte. Možná bude nejlepší oslovit někoho zkušenějšího.

  5. Ujisti je, že v tobě mají podporu. Řešení některých problémů zabere čas a spoustu práce. Můžeš ale kamaráda/ku ujistit, že tu jsi pro ně.

  6. Chraň své duševní zdraví. Pomáhat můžeme jen do té míry, kdy to nám samým neubližuje. Pokud ti připadá, že je toho na tebe moc, zkus kamarádovi/ce říct, že potřebuješ čas pro sebe. Někdy může být i nutné se s ní/ním nějakou dobu nevidět.

  7. Najdi podporu taky pro sebe. Pokud problémy kamaráda/ky ovlivňují tvou duševní pohodu, poraď se s dospělákem nebo odborníkem.

  8. Buď upřímný/á o svých schopnostech pomoct. Pokud cítíš, že problém kamaráda/ky bude nad tvoje síly, vyslechni si je a pošli za odborníkem nebo dospělákem. Některé situace jsou zkrátka příliš komplikované.

  9. Nabídni svůj pohled. Lidé občas popírají své pocity. Pokud se ti ale zdá, že nějakou dobu vidíš u kamaráda/ky změny, popiš, jak situaci vnímáš a dej najevo zájem.

  10. Násilí nebo zločin nahlaš dospělému. Je potřeba respektovat rozhodnutí ostatních jejich problémy neřešit. Neplatí to ale u podezření z trestných činů, jako je například násilí. Ty rozhodně konzultuj s dospělým člověkem, kterému věříš.

Stáhni si desatero

Na koho se obrátit?

Nejsnazší cestou pro tebe může být svěřit se někomu z dospělých, komu opravdu důvěřuješ. Pokud nemáš nikoho takového ve své rodině, obrať se na školního psychologa nebo některou z organizací, která se tématu věnuje. První krok může být těžký, ale když ho překonáš, uleví se ti. Vyhledat pomoc a podporu není známka slabosti, ale velké odvahy.