Poruchy příjmu potravy

Toto téma jsme pro tebe vytvořili ve spolupráci s partnerskou organizací 3pe.

Žijeme ve světě, ve kterém se médiím nelze vyhnout. Módní značky, časopisy a reklamy postupně vybudovaly stereotyp, že krásná žena musí být štíhlá a muž svalnatý. Sociální sítě ho pak ještě přiživily. Neustálý příval upravených fotek těl a propagace diet a cvičení na nás má větší vliv, než dohlédneme.

Možná i ty znáš ten pocit, když nejsi se svým tělem v pohodě a cvičení a přemýšlení o jídle ti zabírá stále více času.

Co dělat, když...

… se mi v dospívání začala měnit postava a stydím se za to?

keyboard_arrow_down

Je normální, že se tvoje postava mění v dospělou. U každého se to děje jinou rychlostí. Obzvlášť těžké to pro tebe může být v momentě, když jsi v tomto mezi prvními ve třídě.

Možná se kvůli tomu cítíš nejistě, tím spíš, pokud si toho tví spolužáci všímají. Možná kvůli tomu začínáš svou postavu skrývat, aby nebyla tolik na očích. Mysli na to, že tímto obdobím musí projít každý z nás a že nebude trvat věčně.

Tvoje tělo se pod vlivem hormonů může velmi změnit až nečekaně rychle. Nepanikař. Situace se brzy uklidní. Rozhodně nezačínej se sebeomezováním a drastickými dietami nebo cvičením, které v tomto období představují pro tvůj organismus obrovské riziko.

Nenechávej si nepříjemné pocity pro sebe, promluv si o nich s někým, komu věříš a kdo tě inspiruje.

… lidé v mém okolí často komentují, co jím a co bych jíst neměl/a?

keyboard_arrow_down

Lidé si často neuvědomují, jak moc tě komentování tvého jídelníčku nebo postavy může znejišťovat. Neboj se dát jim jasně najevo, že ti takové poznámky nedělají dobře.
 
To, jak se o svoje tělo nyní staráš, ovlivňuje, jak ti bude v dospělosti fungovat. Je důležité dávat mu, co potřebuje, ale zároveň nedělat z jídla zbytečnou vědu. Spousta lidí a výrobců se na trendech přiživuje a říkají nám, jak a co bychom (ne)měli jíst. Je pro nás stále těžší poslouchat, jaké zprávy nám vlastní tělo vysílá.
 
Podstatné je si vztah k jídlu nepokazit a věřit vlastnímu tělu a jeho signálům. Zkus potraviny nedělit na dobré a špatné, na zdravé a nezdravé. Jez pestře, hlavní porce nenahrazuj sladkostmi, ale ani si je neodpírej. Pokud si budeš zakazovat jídlo, na které máš chuť, budeš po něm stále více prahnout, trápit se, nebo se jím začneš přejídat.

… často jím i v momentě, kdy nemám hlad? Když mi není dobře, mám tendenci se přejídat.

keyboard_arrow_down

Jídlo máme od dětství spojené s příjemnými chvílemi jako jsou setkání a oslavy – snadno se tak stane něčím, co nás uklidní, když nám není dobře. V určité míře je normální, že si jím děláme radost, ale je problematické, když se stane jediným způsobem, pomocí kterého zvládáme stres.

Co jiného bys dělal/a, pokud by jídlo vůbec neexistovalo? Umíš se odreagovat u oblíbeného seriálu nebo hudby? Nebo si raději s někým popovídáš?

Když ti není dobře, často to znamená, že prožíváš emoce, se kterými si nevíš rady. Přejezení je ale nevyřeší, jen na chvíli potlačí a ony se pak mnohdy vrátí ve větší intenzitě. Je důležité umět si i těžké emoce uvědomit a prožít je – přinášejí totiž důležitou zprávu o tom, jak se v danou chvíli máš a co pro sebe potřebuješ. Zkus chvíli přemýšlet: Je to smutek? Zlobíš se? Máš z něčeho strach? Nebo se nudíš?

Zprvu může být náročné se v emocích vyznat. Zkus začít tím, že se podíváš na profil K psychologovi, který ti pomůže se s nimi učit zacházet.

… chci být perfektní ve všem, co dělám? Přípravě dávám 100 % své energie a času.

keyboard_arrow_down

Zkus se zamyslet nad tím, co tě k tomu vede. Co by se stalo, kdybys někde ubral/a?

Někdy na sebe tlak vyvíjíme sami, jindy toužíme být pozitivně hodnoceni druhými. Problém ale nastává, když se upneme na představu, že se budeme cítit líp, jen pokud budeme podávat perfektní výkon a dělat věci tak, jak by se „správně” dělat měly.

Ve škole a sportu můžeš tlak na dokonalost pociťovat nejvíc. Pro nás všechny je jednoduché ocenit dobré výkony – snadno se totiž měří. Někdy nás k nim v dobré víře motivují rodiče nebo trenéři.

Ke spokojenosti a radosti ale dobré známky a medaile nestačí. Sotva dosáhneme jedné mety, už se ženeme za další. Abychom mohli hezké chvíle opravdu prožít, potřebujeme umět zpomalit.

Zkus se učit rozlišovat, které aktivity jsou pro tebe důležité a chceš se jim víc věnovat, a naopak ty, kterým budeš věnovat pozornosti míň. Zahoď představu, že budeš dokonalý/á ve všem. Neboj se dělat chyby, díky nim se učíme.

… jsem zhubl/a pár kilo, lidi v okolí mě najednou chválí a já mám strach, že zase přiberu a ztratím jejich pozornost?

keyboard_arrow_down

To, jak vypadáš, nic neříká o tom, jaký jsi člověk. Přehnané zaměření na zevnějšek je bohužel aspekt dnešní doby. Čím dřív si ale uvědomíš, jak malou a krátkodobou hodnotu tyhle typy ocenění mají, tím dřív se z tohoto strachu osvobodíš.

Je naprosto přirozené, že ti pozornost druhých dělá dobře. Všichni o ni stojíme. Pocit, že o nás druzí mají zájem, potřebuje zažívat každý z nás. Skrze ocenění zevnějšku ho ale získáme jen na chvíli, a často ho velmi rychle vystřídá obava, že už znovu nepřijde. Ty pak můžeš cítit tlak dělat pro dokonalý vzhled ještě víc. Je to zkrátka bludný kruh, kdy klíč od vlastního sebevědomí dáváš do kapsy někomu jinému.

Zkus svým kamarádům a blízkým ukázat, jaký jsi člověk – co tě baví, jaký film tě v poslední době zaujal, co říkáš na výsledky voleb… Dej jim šanci, aby se o tebe mohli více zajímat a navzájem jste se lépe poznali.

… mi cvičení a přemýšlení o jídle zabírá stále více času?

keyboard_arrow_down

Tady už je na místě zpozornět. Porucha příjmu potravy se rozvíjí plíživě. Pokud k ní máš dispozice, může se snadno stát, že do ní spadneš, ani nevíš jak. Čím dřív si všimneš, že tě přemýšlení o jídle a pohybu zatěžuje a vytěsňuje ti ze života jiné zájmy, tím větší je naděje, že nemoc nepropukne.

Varovných signálů, že se o tebe nemoc pokouší, je celá řada. Počítáš kalorie? Úzkostlivě zkoumáš složení nebo vyřazuješ určité typy potravin? Plánuješ jídlo se stále větším předstihem? Rozhodí tě každá nečekaná změna? Zmizela ti radost ze sportu a bereš ho spíš jako způsob, jak vycvičit jídlo?

Nenech poruchu příjmu potravy rozvinout. Je to závažné psychické onemocnění, které devastuje tělo i duši a nenávratně krade roky života.

Přestaň počítat kalorie a kroky, zakaž si číst etikety potravin, sundej fitness hodinky, namísto rutinního běhání na páse jeď na kolo s kamarády. Dej šanci novým aktivitám nebo se opři o dřívější verzi sebe sama. Na co ses těšil/a, když ti ještě strach z jídla neseděl na rameni? Co ti v běžném dni dokázalo udělat radost? Může to být oblíbený seriál nebo film, nové hudební album, procházka s kamarády… I kdyby ti to pomohlo jen na chvíli přerušit tok svazujících myšlenek, bude to fantastický úspěch a přetnutí začarovaného kruhu.

… profily, které na sociálních sítích sleduji, ve mně vyvolávají pocit, že nejsem dost dobrý/á a nikdy nebudu tak šťastný/á jako oni?

keyboard_arrow_down

Víme, že sociální sítě nejsou realita. Přesto na nás virtuální profily lidí, které sledujeme, mají větší vliv, než dohlédneme. Velmi snadno totiž navodí dojem, že naše životy, těla a zkušenosti nejsou tak dobré jako těch, které sledujeme. Bereme je pak za nezpochybnitelné vzory, podle kterých si stavíme vlastní životy s vidinou, že budeme stejně šťastní a úspěšní.

Online prostředí může být velmi inspirující a podpůrné, ale také nemusí. Ty sám/sama rozhoduješ o tom, koho budeš sledovat. Všímej si, jak tě ovlivňuje obsah, který na internetu vídáš. Pokud v tobě příspěvky daného člověka vyvolávají nepříjemné pocity, kazí ti náladu nebo zvyšují nároky, které na sebe máš, nesleduj ho.

Je také úplně v pořádku dát unfollow lidem, které osobně znáš. Že je smažeš nebo skryješ ze sociálních sítí, ještě neznamená, že je mažeš ze svého života.

Přečti si 8 bodů, které ti pomohou zorientovat se, koho na sítích nesledovat.

… moje kamarádka začala hodně cvičit, skoro nejí, a já nevím, jak jí pomoci?

keyboard_arrow_down

Řekni jí, že o ni máš strach. Nepřebírej ale za problém zodpovědnost, v pozici kamaráda/kamarádky není ve tvé moci ji uzdravit ani ji k léčbě přimět. Můžeš jí ale hodně pomoci tím, že jí dáš najevo, že jsi tu pro ni.

Jak na takový rozhovor jít? Ideálně nezačínej hned mluvit o jídle a vzhledu, to jsou teď pro kamarádku velmi křehká témata. Můžeš zkusit některou z těchto vět:

„Vidím, že ses změnila.“
„Všiml/a jsem si, že se víc trápíš.“
„Vnímám, že už nejsi tak veselá jako dřív.“
„Mrzí mě, že už spolu netrávíme tolik času.“

Je pravděpodobné, že kamarádka zprvu nebude chtít o problému mluvit, nebo ho bude dokonce popírat a stáhne se. Může se bát tlaku a nepochopení a potřebuje nějaký čas, aby získala důvěru se s tak těžkým tématem svěřit, proto to zkus po prvním neúspěchu nevzdat. Když budeš trpělivý/á, je možné, že za nějakou dobu už pro vás bude snazší o problému mluvit.

Zkus si o poruchách příjmu potravy dohledat další informace, aby ses v tématu cítil/a bezpečněji. Můžeš se třeba podívat na web 3pe, který ti pomůže se lépe zorientovat v problematice a možnostech léčby a najdeš tam také užitečné kontakty.

Kamarádku můžeš podpořit k tomu, aby se svěřila někomu z dospělých, komu důvěřuje. Mohou to být rodiče, starší sourozenec, učitel nebo školní psycholog. Můžeš jí také poradit, aby zavolala na některou z anonymních krizových linek, nebo jí poslat některý z kontaktů, který uvádíme níže.

Její myšlenky se teď točí zejména kolem jídla. Zkus vymyslet společnou aktivitu, během které na své problémy alespoň na chvíli zapomene. Můžete se spolu podívat na nový seriál, poslechnout si album oblíbené kapely, jít na procházku nebo si jen tak povídat.

Laskavý zájem od blízkých lidí může pomoci problém pojmenovat a vést ke včasnému vyhledání odborné pomoci.

… jsem si uvědomil/a, že mám problém s jídlem a mám strach o tom začít mluvit?

keyboard_arrow_down

Je skvělé, že sis problém uvědomil/a. Čím dříve se totiž zachytí, tím nadějnější je šance k rychlému uzdravení. Je naprosto přirozené, že máš strach o něm mluvit.

Nejsnazší cestou pro tebe může být svěřit se někomu z dospělých, komu opravdu důvěřuješ. Pokud nemáš nikoho takového ve své rodině, obrať se na školního psychologa. Pokud ho ve škole nemáte a ty si nejdříve chceš o problému popovídat s odborníkem, můžeš zavolat na některou z anonymních linek důvěry. Nečekej, až nemoc nabere na síle.

Žádný problém není příliš malý ani příliš velký na to, abychom na něj museli být sami.

… neznám nikoho, kdo by mi s problémem mohl pomoci?

keyboard_arrow_down

3pe
Na webu 3pe najdeš informace o poruchách příjmu potravy podané přehledně, lidsky a bez stigmatu. Dozvíš se, proč vznikají, zorientuješ se v možnostech léčby a můžeš se podívat, kde ve svém okolí hledat pomoc.

Anabell
Organizace Anabell se poruchám příjmu potravy komplexně věnuje již řadu let a nabízí specializované poradenství. Tým Center Anabell je složený ze sociálních pracovníků, psychologů, nutričních terapeutů a peer konzultantů, kteří pomáhají zorientovat se v problematice a vyznat se v náročné situaci, poskytují podporu lidem, jejichž stav nevyžaduje hospitalizaci. Všechny formy pomoci lze využít anonymně.

Linky důvěry a krizové linky
Pokud potřebuješ okamžitou pomoc, ale nevíš, na koho se obrátit, krizové linky jsou nejdostupnější možností udělat první krok, ať jsi kdekoliv. Žádný problém není příliš malý ani příliš velký na to, abychom na něj museli být sami. Specializovanou linkou, která se věnuje poruchám příjmu potravy, je Linka Anabell.

K psychologovi
Pokud přemýšlíš o návštěvě psychologa, ale nevíš, kde a jak začít, podívej se na stránky Kpsychologovi.cz, kde ti zdarma pomohou si ujasnit, co od takové návštěvy očekávat.

Tohle se ti může hodit:

Připravili jsme pro tebe pracovní listy, které ti mohou pomoci, pokud se tě téma poruch příjmu potravy dotýká. Najdeš v nich několik návodných otázek, které tě podpoří v navazování vlídnějšího vztahu s vlastním tělem. Pracovní listy si můžeš stáhnout, vytisknout a vyplnit.

Chci to vyřešit

Desatero

  1. Neboj se požádat o pomoc někoho, komu věříš.

  2. Někomu se svěř – rodičům, kamarádce, učiteli. Můžeš se obrátit na linku nebo chat Anabell, která se PPP zabývá: 774 467 293, iporadna@anabell.cz.Sdílení problémů pomáhá.

  3. Snaž se jíst vyváženě, vyhni se dietám, zvracení a nadměrnému cvičení. Pokud to nejde, obrať se na nutriční poradkyni.

  4. Sociální sítě neukazují vždy realitu. To si zkoušej opakovaně připomínat a neporovnávej se.

  5. Pozoruj své emoce a komunikuj je druhým. Něco tě rozzlobilo? Řekni druhému, co. Jsi z něčeho smutný? Vysvětli druhému, proč tomu tak je. Něčeho se bojíš? Řekni druhému, z čeho máš strach. Udělalo ti něco radost? Řekni o tom ostatním!

  6. Namísto vážení se poděkuj svému tělu za to, co pro tebe dnes udělalo.

  7. Oceň se za jiné vlastnosti, než je tvůj vzhled.

  8. Dělej, co tě baví a najdi si na to čas.

  9. Odpočívej, udělej si čas pro sebe a relaxuj. Můžeš vyzkoušet vedené relaxace či meditace (na Spotify nebo Youtube je jich spousta). Dostatečně spi.

  10. To, že máš špatný den, neznamená, že bude pokračovat týden…měsíc…rok. Pojmenuj, co se ti dnes nelíbilo a co pro sebe můžeš udělat, aby ti zítra bylo lépe.

Stáhni si desatero

Na koho se obrátit?

Nejsnazší cestou pro tebe může být svěřit se někomu z dospělých, komu opravdu důvěřuješ. Pokud nemáš nikoho takového ve své rodině, obrať se na školního psychologa nebo některou z organizací, která se tématu věnuje. První krok může být těžký, ale když ho překonáš, uleví se ti. Vyhledat pomoc a podporu není známka slabosti, ale velké odvahy.