Není tvoje vina, že se k tobě druzí tímhle způsobem chovají. Jenže právě tebe se problém nejvíc dotýká. Pokud už situace trvá dlouho a nepříjemné situace se opakují, tak agresor (ten, co ti ubližuje) nejspíš sám od sebe nepřestane.

Jenže jít za někým dospělým může být těžké. Možná se bojíš, že by se celá situace zhoršila, že by se ti ostatní potom posmívali nebo třeba nevěříš tomu, že by ti někdo mohl pomoci. Věř, že to tak být nemusí. Zkus se obrátit na někoho, komu důvěřuješ např.někdo z rodiny, třídní či jiný učitel, školní psycholog, výchovný poradce nebo metodik prevence či kteroukoliv z linek důvěry, například Linka bezpečí. Nezůstávej na to sám. Pokud se ti o problému špatně mluví, můžeš si zkusit všechny nepříjemné situace (incidenty) zapisovat. Ten, za kým půjdeš, si potom všechno přečte a ty o tom nebudeš muset hned mluvit.

Někdy se o šikanu nemusí jednat, ale chování druhého ti může být velmi nepříjemné. Rozhodně si ale nemusíš nechat líbit nic, co ti vadí.

I když je to těžké, zkus se agresorovi (tomu, co ti ubližuje) vymezit a řekni jasné DOST. Možná ho tím zaskočíš, protože nepočítá s tím, že by ses mu postavil. Také pomáhá, když ostatní přihlížející (pokud jsou), dají najevo totéž. Pozor ale na to, aby se situace nezvrhla v napadání druhé strany – v podstatě bys agresorovi jen ukázal, že takové jednání je v pořádku.

Pokud se situace stala poprvé, mohlo se třeba stát, že si na tobě dotyčný „jenom“ vybil svou špatnou náladu. Nemělo by se to stávat, ale když ano, nemusí to znamenat nic závažného a můžeš dotyčnému říct, že se ti to nelíbí. Pokud se situace opakuje a agresor nerespektuje, že s jeho chováním nesouhlasíš, můžeš zkusit oslovit někoho, komu věříš.

Pokud jsi mluvil/a se svou třídní učitelkou nebo učitelem a máš pocit, že si myslí, že si vymýšlíš, může to být opravdu náročné. Sebrat odvahu a někomu se se situací svěřit dá velkou práci a o to větší může být zklamání, když se člověku nedostane očekávané a odpovídající reakce. Ale nevzdávej to. Je to jen názor jednoho člověka, neznamená to, že tvoje situace není hodna řešení.

Zkus ještě jiného dospělého, kterému věříš – třeba máš oblíbeného jiného učitele nebo se zkus doma svěřit rodičům, sourozenci či kamarádovi. Ostatně ty víš nejlépe, s kým se vždycky cítíš dobře. Pokud by se to nepovedlo u dospělých, často existuje schránka důvěry ve škole, kam můžeš svůj podnět bez svědků vhodit nebo platforma, na které se dá šikana nahlásit. Jmenuje se Nenech to být a tam se můžeš anonymně ozvat. Další variantou je také zavolání na Linku Bezpečí, kontakty najdeš dole na stránce.

Ne vždycky se ocitneš mezi lidmi, se kterými si sedneš. To ale neznamená, že jsi horší než ostatní. Mohou vás rozdělovat odlišné zájmy, způsob, jakým žijete nebo klidně jen vzhled. Není možné, abys byl/a stále jen obklopen/a mnoha přáteli, ale důležité je to, aby ses cítil/a dobře, ať to bude kdekoliv.

Pokud jsi ze situace nešťastný/á a nevíš, co dělat, poraď se s kamarádem, který třeba nechodí do stejné třídy, ale sám ví, jak to ve třídním kolektivu chodí. Pokud nikoho takového nemáš, můžeš se obrátit na rodiče, staršího sourozence nebo někoho jiného, komu důvěřuješ a nebojíš se mu svěřit. Můžete spolu zapracovat na tvém sebevědomí a současně ti může nabídnout pomoc a podporu. Díky tomu posléze můžeš situaci třeba vyřešit úplně sám/sama.