V životě mohou nastat situace, které s sebou přinášejí velkou zátěž. Necítíme se kvůli nim dobře, trápí nás a nevíme, jak se s nimi vypořádat. Mohou přijít i pocity vyčerpání a beznaděje. Někdy taková krize odezní a náš stav se srovná, ale někdy trvá dlouhodobě a naše trápení se prohlubuje. V obou případech většinou potřebujeme, abychom v tom nezůstali sami. Ať už je u tebe příčinou cokoli, zkus si o svých pocitech s někým promluvit. Jak začít nebo kdo může být vhodnou osobou zjistíš v okně „Je mi často smutno“.

V těchto chvílích můžeš také využít několik linek, on-line poraden, kde si o svých potížích můžeš zdarma promluvit s odborníky a společně můžete probrat možnosti řešení. 

Měj na paměti, že na to nemusíš být sám/sama. Je naprosto v pořádku se obrátit na pomoc a pokud se  necítíš psychicky dobře, mělo by to být samozřejmostí (stejně jako když je nám zle tělesně, tak jdeme k lékaři).

Kromě toho, že si o svém trápení s někým můžeš promluvit, můžeš také zkusit několik cvičení na podporu příjemných pocitů i myšlenek, které najdeš v pracovních listech nebo aplikaci Nepanikař.

Pokud tě špatné pocity a myšlenky pohlcují natolik, že se nedokážeš soustředit na nic jiného, a ani nemáš sílu nebo chuť se starat o své povinnosti, zájmy či blízké, vyhledej odbornou pomoc. Prvním krokem mohou být anonymní linky či online poradny, kde společně s poradci proberete, jaké mohou být další možnosti. Poradci tě vyslechnou a podpoří, případně tě mohou nasměrovat na psychologa, psychoterapeuta, psychiatra či jiné vhodné služby, se kterými můžeš spolupracovat dlouhodoběji. Pokud máš tu možnost, rozhodně se také neboj vyhledat školního psychologa.

Pro člověka je nesmírně důležité mít smysl, cíl, něco, čemu se věnuje a co ho naplňuje. Prožíváš-li aktuálně velké trápení, může být pochopitelně velmi těžké fungovat tak, jak jsi byl/a jinak zvyklý/á. V pracovních listech a zmíněné aplikaci najdeš několik cvičení, které ti v tomto mohou pomoci. 

Když už nevíš kudy kam, jsi vyčerpaný/á a připadá ti, že život pro tebe ztrácí smysl, může se někdy zdát, že fyzická bolest na chvíli přehluší pro tebe nesnesitelné “bytí”. To pak může vést k tomu, že si začneš ubližovat. I přesto, že fyzická bolest zaměstná tvou mysl natolik, že možná na chvíli zapomeneš na svá trápení, dlouhodobě s sebou sebepoškozování může přinést daleko větší starosti.

Pokud tě tyto myšlenky napadají, přečti si více v jiném tématu Safezóny “Sebepoškozování”.

V pracovním listě najdeš i užitečné tipy, jak s těmito myšlenkami pracovat. Můžeš také najít jiné cesty, jak si fyzicky ulevit  - například zvýšená fyzická aktivita (plavání, běh, rychlá chůze), ale třeba i otužování. Svěř se se svými pocity někomu, komu důvěřuješ. Společně můžete vyhledat pomoc nebo přijít na další kroky, které ti mohou pomoci.

Možná už jsi zkoušel/a si o svých potížích s někým promluvit nebo jsi hledal/a různá řešení, ale tvému trápení to nepomohlo. Věříme, že v tomto případě může být těžké se odhodlat a věřit, že pomoc existuje. Rádi bychom tě podpořili, abys pomoc dále hledal/a. Možností, na koho se můžeš obrátit, je několik. Možná, že ti bude vyhovovat jiný přístup nebo typ odborníka. Každý jsme jiný, a proto je naprosto přirozené, že každému pomáhá něco jiného.

Také je důležité dát tomu čas. Pravděpodobně prožíváš velké trápení, které bohužel většinou nejde vyřešit ze dne na den. Výsledky spolupráce s odborníkem někdy mohou být znát až po delší době. Neboj se vyzkoušet jiné anonymní služby, oslovit nejbližší Centrum duševního zdraví nebo hledat pomoc spolu s rodiči nebo třeba s kamarády.

Pokud tě napadají tyto myšlenky, věříme, že prožíváš skutečně velké trápení a pocity, že není cesta ven. Možná se ti může zdát, že neexistuje žádná jiná možnost řešení, ale věř, že tu je. Jen je možná v tuto chvíli skrytá, protože ji může „přehlušovat“ tvé trápení.

V těchto případech bychom tě chtěli podpořit, abys vyhledal/a pomoc. Zkus kontaktovat odborníka, ale pokud máš obavy, můžeš se obrátit na někoho z tvých blízkých, který ti pomůže se odborníkem spojit. Některé kontakty najdeš níže. 

Zkus se také zamyslet nad důvody, proč sebevraždu nepáchat – co bys mohl/a dále dělat a čeho dosáhnout, komu bys mohl/a chybět, jaké sny by sis mohl/a splnit. 

Jak jsme již zmiňovali, řešení velkých trápení vyžaduje čas. V průběhu procesu se navíc může stát, že se budou občas střídat chvíle, kdy ti bude lépe a kdy hůře. Pro slabší chvíle ti může být nápomocný záchranný plán, který si sám/sama vytvoříš (v době, kdy se budeš cítit lépe). Plán si můžeš navrhnout v pracovních listech (nebo opět v aplikaci Nepanikař).

Téma sebevraždy je citlivé a bolestivé nejen pro ty, kteří o ní přímo uvažují, ale i pro jejich blízké, kteří mohou mít o dotyčného obavy. Tyto obavy mohou pramenit i z toho, že se dotyčný o sebevražedných myšlenkách svěří. Může hovořit o tom, že už tady nechce být, život nemá žádný smysl nebo že už si přeje konec. Ve společnosti občas panuje mýtus, že ten, kdo o sebevraždě hovoří, ji nakonec nespáchá. To však nemusí být pravda. Pokud se ti někdo svěří se sebevražednými myšlenkami, pravděpodobně prožívá náročné chvíle a může to do jisté míry znamenat, že tím žádá o pomoc. Nebo se snaží vyjádřit, že prožívá velké trápení. Důležité je, abychom situaci nijak nezlehčovali, tedy nesnažili se říkat, „že to přece nic není“ nebo „ať to nepřehání“. 

Velmi často však dotyčný o svých pocitech a myšlenkách týkajících se sebevraždy nehovoří, jelikož se může stydět nebo je uzavřený více do sebe. Většinou se však tyto myšlenky a pocity odráží v jiných projevech, zejména v chování. Nejčastěji se člověk přestává starat o své povinnosti, zájmy i blízké. Také může působit zhrzeně nebo být velmi pesimistický a zarmoucený.

Ať už tvůj blízký o sebevraždě přímo hovoří nebo sis všiml/a nepřímých projevů, věc, kterou můžeš udělat, je popsat signál, který tvoje obavy vyvolal, vyjádřit své obavy a zeptat se, zda pro svého blízkého můžeš něco udělat (např.: „Všiml/a jsem si, že jsi poslední dobou velmi skleslý a že často chybíš ve škole. Mám o tebe obavy, jak bych ti mohl/a pomoct?“). Také můžeš nabídnout, že se společně obrátíte na pomoc – vyhledáte kontakty, společně napíšete na online poradnu nebo se poradit s učitelem, rodičem či jiným dospělým. Pokud je však tvůj blízký v přímém ohrožení života, volej rychlou pomoc (112 tísňové volání, 155 záchranná služba).

‍Důležité je myslet na to, že stejně jako u první pomoci musíme uvažovat i o vlastním bezpečí. Pokud tedy chceš blízkému pomoct, mysli na to, aby toho na tebe nebylo moc. Ty sám nemáš zodpovědnost za život svého blízkého, pokus se ho ale podpořit a nasměrovat na odbornou pomoc (viz kontakty níže).