Nespokojme se jen s tvrzením, že „je“ nebo „není“ něco bezpečné. Přemýšlejte o tom sami. Abychom o něčem mohli přemýšlet, je třeba si sehnat více informací (lépe z více zdrojů) a pak zvážit, co všechno se může stát. (Tedy příjmy a výdaje.)

Zvědavost je pochopitelná. Bohužel stav, co přijde po užití, nemusí být ten, jaký dotyčný očekával. A mnohdy si k tomu člověk dopomohl tím, že látku prostě užil špatně, ve špatně připraveném prostředí nebo užil něco jiného, než myslel, že má. Pokud Tě láká něco vyzkoušet, vždy se na to připrav. Zjistit si informace, abys věděl/a jak, proč a co se vlastně může stát. K tomu je dobré mít informace nejen o látce, kterou zvažuješ užít, ale také o svém vlastním těle. To můžeš poznávat sportem, učením, meditací, pozorováním, tancem, mluvením o tom, co prožíváš… Znalost svého těla a svého prožívání je klíčová pro případné rozhodnutí, zda do experimentu s užitím čehokoliv jít.

Druhá podstatná věc je také kontrola kvality látky, kterou se rozhodneš pustit do svého těla a pomoc někoho střízlivého, kdo by mohl být s Tebou, aby zavolal pomoc v případě, že by se to nepovedlo. Naše doporučení je nechat první experimenty na dobu alespoň 21 let, tedy na dobu, kdy by měl být člověk fyzicky i psychicky více schopný ustát a zpracovat tento experiment.

Snahy o samoléčbu nějakého problému užíváním látek mohou přinést potíže nové a ty staré se neřešením mohou ještě prohloubit. Je víc způsobů jak překonávat problémy. Návrh na experiment: Když cítíš, že je život těžkej, zkus si o tom promluvit s někým, komu věříš. Pokud kolem sebe nemáš vhodného dospěláka, můžeš vyzkoušet některou z help linek. (tel.: 116111)

Drogy a alkohol Tě zbavují sebekontroly, která je v těžkých chvílích důležitá proto, aby mohl člověk potíže překonat nebo ustát. Navíc řada látek nepřináší do mysli nic nového, jen pracuje s tím, co v mysli najde. Takže navozený stav může být víc scary, než happy. Potíže v rodině, hádky s kamarády, rozchody a neopětované lásky, stud, strach, smutek, agrese, nenávist, pocity viny… a mnohem více, to vše mohou být důležitá témata pro seberozvoj.

Někdy nám mohou skutečně různé látky pomoci, ale je třeba k nim přidat i další práci. Např. léky od doktora a konzultace s terapeutem/poradcem.

Máš právo říct „ne.“ Nemusíš své důvody ani nikomu vysvětlovat. Jsou to Tvé důvody a jsou tak platné. Odmítnutí může zvýšit Tvou prestiž mezi těmi, kteří sami neužívají. Když Ti něco nabízí kamarád, se kterým máš dobrý vztah, můžeš mu své důvody vysvětlit. Neměla by to být ale diskuse o tom, kdo má pravdu. Respektujeme názor každého. Můžeš navrhnout něco jiného, co budete dělat, případně ze situace odejít.

Existuje mnoho způsobů jak odmítnout a každému může sedět nějaký jiný. (Mnoho návodů najdeš na internetu.) Můžeš si je i vyzkoušet nanečisto. V tom Ti může pomoct někdo z rodiny nebo někdo z odborníků. Např. učitel ze školy, pracovník nízkoprahového klubu pro mládež nebo pracovník specializované poradny.

Je možné, že si dotyčný své ohrožení neuvědomuje nebo neví, jak si s tím poradit. Máš-li ten pocit, můžeš s ním o svých obavách mluvit a nabídnout dotyčnému pomoc. Např. doprovod do speciální poradny, jít za někým z důvěryhodných učitelů nebo společný telefonát na krizovou linku. Takový rozhor nemusí být snadný. Možná se Ti bude hodit pár doporučení: Dopřej si na tento rozhovor dost času. Je fajn, aby měl i dotyčný poté dost času přemýšlet a vše vstřebat. Malá přestávka ve škole tak nemusí být dobrá volba.

A co říct? Řekni dotyčnému, čeho si všímáš. (Konkrétně.) Začni přitom u sebe. U svých pocitů a obav. Pak se zajímej i o pocity a obavy toho druhého.

Pokud se na to necítíš, poraď se s někým, kdo Tě může nasměrovat. Někdo z rodičů, učitelů nebo odborníků. (Jde to jak osobně, tak online.)Důležité pravidlo je chránit u toho sebe. Když sám/a začneš brát nebo když začneš blízkému dávat peníze a pomáhat krýt jeho užívání, nepomáháš a sám/a riskuješ.

Záludnost a síla závislosti je v tom, že přichází plíživě. Nepřijde hned po prvním užití, ale lidé se k ní přibližují tím, že své užívání opakují. U některých látek se do závislosti padá rychleji, než u jiných. U některých velmi rychle. Také platí, že nejde jen o to, co bereš, ale i jak to bereš a jaký/á jsi. Není jen nezávislost a závislost. Mezi tím je cesta, během které se ta látka stává postupně vyhledávanější, známější, bližší a milovanější. A na konci je závislost. Tedy nezdravý vztah k nějaké chemii, bez které je život, pro závislého člověka, bolavý a nepředstavitelný.

Na začátku té cesty je často jen zvědavost a zážitek, který se, zatím nezávislý člověk, rozhodne opakovat a opakovat a opakovat. (Zprvu nemusí a nechce moc často, později chce častěji.) Riziko je v tom, že dotyčný nemá mnohdy pocit, že by se to mohlo stát i jemu. Tento pocit, tedy nerespekt k riziku závislosti, je něco jako lístek na rychlík tam, kam nikdy nechceš dojet.

Na cestě k závislosti je několik stanic, které Tě mohou varovat, že se blížíš. Může jít o změny ve vztazích. Když se kvůli látce nebo pro možnosti užívání hádáš s blízkými. Když pěstuješ tajemství svého užívání. Když dáváš stranou známé a činnosti, které nepodporují samotné užívání. Když se rozhodneš překousnout nepříjemné a do té doby těžko přijatelné, proto, aby sis mohl/a něco dát… 

Každý si čas od času nevěří. Často pomáhá, když se přestaneme tolik soustředit na to, že si nevěříme. K tomu mohou pomoci různé relaxační techniky nebo meditace. Také pomáhá, když se může člověk opřít o své silné stránky nebo o své blízké. Potíž u látek užívaných „na kuráž“ je v tom, že jsou návykové. A když si vytvořím víru, že bez „toho“ to nedám, vytvářím si problém v blízké budoucnosti. Dokonce to může pomáhat tomu, že se sebevědomí ještě více snižuje.

Zajímavost: u alkoholu a dalších látek dochází ke změně vnímání, kdy se člověk nějak cítí, ale neodpovídá to vždy tomu, jak ho vidí ostatní. Často má opilý člověk pocit, že je úžasný, zatímco ostatní v něm vidí jen opilého člověka, se kterým netouží být nablízku. A i když si to, co dělal, opilý po vystřízlivění nepamatuje, ostatní ano. Někdy to mají i s nahrávkou na svých telefonech. Taková sláva na sebevědomí nepřidá. Nemůžeme doporučit tento způsob pro zvýšení sebedůvěry. Známe, ale mnoho jiných, které fungují.

https://www.safezona.cz/nizke-sebevedomi

Pravda je, že nejde úplně odhadnout, jak se budete cítit, když něco užijete. Ve skutečnosti je to jen chemický pokus s nejistým výsledkem směrem k cíli, ale s jistotou směrem k posilování rozvoje závislosti.

A co funguje? Když se chci uklidnit, tak místo toho, aby užil nějakou látku, a po vystřízlivění se vrátil opět do světa, který mě zneklidňuje, mohu zkoušet relaxovat. Trávit čas s lidmi, které mám rád. Meditovat. Pěstovat fyzickou aktivitu a zvyšovat svou odolnost vůči stresu.

Návykové látky mohou způsobit neschopnost tvořit, ale nezoufejte, existují skutečné možnosti, jak rozvíjet tvůrčí myšlení. (Praxí, všímavostí, učením se a spoluprací s dalšími tvořivými lidmi…) Pokud někdo hledá v návykových látkách zábavu a potěšení, měl by si zjistit všechny informace o možných rizicích. Hrozí totiž, že pocit radosti ze života úplně vymizí. A učit se znovu umět radovat je náročný proces.

Přiměřená dávka čaje, kakaa nebo kávy, Tě může v učení podpořit. Existuje řada mýtů, že to můžou udělat i další drogy. I když některé drogy dokážou krátkodobě zvýšit pocit bdělosti a nabuzení, je to na úkor kvality paměti a schopnosti se soustředit. Navíc po doznění účinku drogy přichází únava, vyčerpání a ztráta motivace k čemukoliv.

Pokud se chceš lépe učit, je celá řada bezpečnějších a výhodnějších strategií. Od plánování, uspořádání si prostoru na učení, spolupráce se spolužáky, péče o sebe (nasycení, napojení, spánková hygiena, pohyb…), a další.

I když Tě první užití drogy nepromění hned v závisláka, každé užití drogy je spojeno s riziky. Jednak nikdy nevíš, co si přesně bereš. Ani, jak je to silné, a co to přesně bude dělat. Pokud chceš něco vyzkoušet poprvé, nevíš ani to, jak na tu látku bude reagovat Tvé tělo. Může tak dojít k snadnému předávkování, alergické reakci, k úrazu vlivem potíží se sebeovládáním. K nepříjemným psychickým stavům, jako je vznik paniky, úzkosti nebo paranoie. Pod vlivem pak můžeš dělat něco, za co se později budeš stydět nebo se někomu zpovídat.

Samostatnou kapitolou rizik jsou možné potíže s policií, sociálkou a riziko, že se staneš sám/a obětí trestného činu. Co dalšího hrozí? Že to bude fajn. Zní to divně? Dobrý zážitek je také riziko, protože může ovlivňovat Tvůj vztah k drogám v budoucnu. Může vést ke snaze užití opakovat, víc riskovat. A protože závislost přichází plíživě, je těžké poznat, kdy už si droga bere víc, než si ochotný/á dát. (Včetně vzpomínek.) A to i při prvním užití.

Předávkovaný člověk do sebe dostal víc látky, než je jeho tělo schopné zpracovat. U lidí, kteří nejsou na látku zvyklí, mohou být nebezpečné i malé dávky. Předávkování může být život ohrožující. Když se celé tělo naplno věnuje boji s cizí látkou, může dotyčný ztrácet vědomí.

Co dělat s člověkem v bezvědomí? Zavolejte mu záchranku (155), kontrolujte, jestli dýchá a neodcházejte od něj. Podobně i s kamarádem, který se předávkoval. Po příjezdu záchranářů je důležité říct, co dotyčný užil, aby mohl kamarád dostat cílenou zdravotní péči.

Pokud nedýchá, může mu život zachránit masáž srdce, prováděná do příjezdu lékaře.