Možná to znáš. Cítíš se unavený/á, nic tě nebaví, jídlo ti nechutná, spánek nic neřeší a do toho máš náladu jak aprílové počasí. Jasně, každý má občas blbý den. Ale pokud se to opakuje, může jít o něco závažnějšího. Tady máš přehled nejčastějších varovných signálů, že tvoje duševní pohoda není úplně v kondici.
Nálady jako na horské dráze
V jednu chvíli máš chuť tančit v dešti, za hodinu bys nejradši zalezl/a pod deku a nevystrčil/a nos. Pokud se tyhle náladové zvraty dějí často a bez jasného důvodu, tvoje psychika možná říká: „Zastav, potřebuju pozornost.“
📍 Reálný příklad: Kamarád ti neodepíše hned? Máš chuť zrušit celý den. Připadá ti, že na ničem nezáleží.
Extrémní změny nálad, které neodpovídají okolnostem, si zaslouží pozornost. Pokud trvají déle, než je obvyklé, může to znamenat, že tvoje psychické zdraví potřebuje podporu a péči.
Únava, i když jsi spal/a 9 hodin
Ráno se vzbudíš a máš pocit, že jsi uběhl/a maraton. Přitom jsi spal/a jak mimino. Nebo naopak – spánek nepřichází, protože ti hlavou běží milion myšlenek, scénářů a “co kdyby”. Ani jedno není ideální.
📍 Jak to poznáš: Dřív jsi stíhal/a školu, úkoly a kroužky. Teď tě rozhodí, když si máš vybrat, co si dáš k večeři. Mozek jede na nouzový režim? Možná chceš jen vypnout, ale nevíš jak.
Ať už trpíš nespavostí, nebo naopak spíš příliš mnoho, může to být projevem úzkosti či stresu. Pokud máš večer hlavu plnou myšlenek a starostí, usnout je mnohem těžší. Na druhé straně, příliš dlouhý nebo nekvalitní spánek značí, že tě něco "utlumuje" – mohou to být potlačené emoce nebo nezvládnutý stres.
Tělo tě varuje – poslouchej ho
Bolí tě hlava, žaludek je jako na vodě a vyšetření u lékaře nic neukáže? Možná to není viróza, ale stres. Dlouhodobé psychické napětí se rádo převléká za fyzické příznaky.
📍 Typická situace: Před důležitou schůzkou nebo zkouškou tě bolí břicho je ti nevolno jak bys seděl/a na horské dráze. Tělo tak vlastně křičí: „Už dost!“
Stres aktivuje nervový systém, což může vést k napětí ve svalech a způsobit ti například bolesti hlavy. Dlouhodobý stres může také narušit rovnováhu hormonů v těle a negativně ovlivnit tvé zdraví.
Když se emoce přejídají (nebo naopak ztratí chuť)
Když je ti ouvej, jídlo je buď útěcha, nebo úplně poslední věc, na kterou máš chuť. Někteří zajídají stres dortem, jiní zapomenou jíst celý den. Obojí je jasný signál, že se něco děje.
📍 Realita: Pokud si dáváš druhou večeři, protože „aspoň něco je fajn“, nebo si uvědomíš až večer, že jsi celý den nic nesnědl/a, tvoje psychika možná potřebuje reset.
Pokud máš neustálý hlad nebo naopak nemáš chuť k jídlu vůbec, může to být způsobeno nervozitou, úzkostí nebo dokonce depresí. Bohužel mnoho lidí využívá jídlo jako nástroj ke zvládání emocí. Pokud toto u tebe trvá dlouhou dobu a děje se to opakovaně, měj se na pozoru.
Věci, co tě bavily, najednou neříkají nic
Seriály, co jsi miloval/a? Meh. Hudba, co tě vždycky nakopla? Raději ticho. Kámoši volají, ale ty jen koukáš na telefon a nemáš sílu odpovědět. Apatie není lenost. Je to varovné červené světlo na palubce psychického zdraví.
📍 Signál: Když se ti nechce dělat věci, které tě vždycky dobíjely, raději to neignoruj. Je to tichý výkřik tvého mozku, že je unavený.
Stres a úzkost mohou ovlivnit tvou náladu a zájem o některé činnosti. Pokud se cítíš apatický nebo tě nudí věci, které tě dřív naplňovaly, je to varovný signál, že je čas věnovat se víc sobě a svému duševnímu zdraví.
Izolace aneb “Nechte mě všichni na pokoji!”
Najednou ti vadí lidi. I ti nejbližší. Zrušíš domluvenou schůzku, neodepisuješ na zprávy, schováváš se za „mám toho moc“. Možná je to pravda. A možná je to tvoje psychika, která si říká o prostor.
📍 Real talk: Nemusíš být 24/7 dostupný/á. Ale pokud se izolace stane standardem, není to jen “introvertní fáze”. Je to možná způsob, jak tělo i mozek zpracovávají přetížení.
Pokud se stáhneš do sebe a vyhýbáš se kontaktu s přáteli nebo rodinou, může to být známka, že procházíš něčím těžkým. Někdy se lidé uzavírají, když mají problém, se kterým si nejsou jisti, jak se vypořádat. Ale samota nepomáhá. Jen oddaluje řešení.
Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Když tě bolí zub, jdeš k zubaři. Když bolí duše? Pomoc je taky na místě. Od toho tu jsou psychologové, terapeuti či psychiatři. Pamatuj, že každý z nás občas čelí těžkým obdobím, ale není nutné na to být sám, zvláště pokud se některé příznaky opakují nebo se zhoršují. Není ostuda říct si o pomoc. Ostuda by byla tvářit se, že je všechno v pohodě, když není.
Pokud tě tohle téma zajímá a chceš se o něm dozvědět víc, nebo se necítíš dobře a nevíš, na koho se obrátit, mrkni k nám doSafezóny. Najdeš tam užitečné tipy, příběhy ostatních i kontakty na odborníky (i v rámci naší mapy pomoci), kteří ti můžou pomoct.
Článek jsme vytvořili ve spolupráci s psycholožkou a krizovou interventkou Mgr. Bc. Johanou Trnkovou.
