Mýty a fakta o duševních onemocněních – co je pravda a co ne
„Děti s ADHD jsou prostě jen nevychované.“ „Úzkosti? To je jen přecitlivělost.“ Možná jsi podobné řeči taky někdy slyšel/a. O duševním zdraví koluje spousta mýtů. A když jim věříme, dělá to situaci těžší pro ty, kterých se duševní onemocnění nebo problémy nějak týkají. A nakonec i pro nám, pokud se necítíme dobře, ale pod tíhou takových mýtů to neřešíme. Koukneme na ty nejčastější nepravdy, které se mezi lidmi povídají.
Proč probírat mýty o duševním zdraví
Duševní onemocnění nejsou jen „pro dospělé“. Deprese, poruchy příjmu potravy, úzkosti nebo sebepoškozování zažívají velmi často i děti, teenageři nebo mladí dospělí. A právě proto je fakt důležité, abychom měli pravdivé informace a neřídili se předsudky.
Až 20 % dětí a mladých zažije nějakou duševní nemoc, u poloviny se projeví před 14 rokem.
👉 Čím víc faktů máme, tím snáz můžeme podpořit sebe i ostatní.
Mýtus 1: Lidi s duševní poruchou jsou nebezpeční
Realita: většina lidí s duševní poruchou není násilná nebo nebezpečná pro okolí. Naopak - sami se často stávají oběťmi - vyčlenění, lhostejnosti nebo v horším případě i šikany.
Jasně, u malé skupiny lidí se násilné chování může objevit – často tehdy, když neberou prášky, které brát mají nebo je kombinujou s alkoholem, případně drogami. Ale to rozhodně není běžné. Takže, lidí s duševními poruchami nebo problémy potřebují od okolí spíš podporu než odtažitost.
Mýtus 2: Za vším hledej trauma z dětství
Čísla sice říkají, že až 37 % českých dětí a mladých zažije do 18 let dvě a víc negativních zkušeností, jako je násilí, zanedbávání nebo rodinný rozpad. Takže trauma může hrát u duševních problémů roli, ale rozhodně není jedinou příčinou. Roli hraje i genetika, chemické pochody v mozku, stres nebo prostředí, ve kterém člověk žije. Je to vždycky souhra několika věcí.
Mýtus 3: Duševní problémy nikdy nezmizí
Není to pravda. Se správnou podporou nebo léčbou se spousta lidí dokáže cítit líp – někdy i úplně dobře.
Zkušenost naší redaktorky Ali: „Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že úzkost už nikdy nezmizí. Že takhle budu žít navždycky. Dneska vím, že to není pravda. Dá se najít cesta, i když je dlouhá a klikatá. Mně se rozhodně vyplatilo začít pracovat s psycholožkou. Bylo to intenzivní, scházely jsme se týdně a věř nebo ne, bylo to - a dodnes je - online. Uznávám, že to nemusí fungovat každému, ale v době Covidu to bylo vlastně i nejjednodušší. A už mi to zůstalo🙂.”
Mýtus 4: Říct si o pomoc je slabost
Naopak – říct si o pomoc je odvaha. Je to podobné, jako když máš zlomenou nohu: nenecháš ji jen tak, ale jdeš k doktorovi, aby ses na ni jednou zase mohl/mohla postavit. U hlavy to funguje úplně stejně.
Zkušenost naší redaktorky Ali: „Sama jsem si o pomoc hodně dlouho neřekla. U nás v rodině se říkalo, že si každej musí umět pomoct sám. A já jsem tomu věřila a dlouho jsem si vtloukala do hlavy, že přece nejsem takovej slaboch, abych šla k psychologovi. Až když mě úzkost dusila fakt denně, došlo mi, že to jinak nepůjde. Jediné, co jsem chtěla, byla úleva od toho stavu. A pak jsem zažila první sezení s psycholožkou, které jsem sice téměř celé probrečela, ale ulevilo se mi. Tehdy mi došlo, že tahle podpora je rozdíl mezi přežíváním a tím, že zase žiju, nebo aspoň vidím nějaký světlo na konci tunelu.“
Mýtus 5: Duševní nemoc nebo problémy poznáš na první pohled
Někdy člověk působí, že je úplně v pohodě – směje se, chodí ven – a přitom se uvnitř denně pere s úzkostí nebo depresí.
Zkušenost naší redaktorky Ali: „Navenek jsem tehdy musela působila úplně normálně. Vlastně mě dost zaráželo, že nikdo nevidí, jak zle mi je. Uvnitř jsem se totiž denně opravdu dusila úzkostí. Ale vážně to nikdo nepoznal, dokud jsem sama nezačala mluvit o tom, jak se cítím.“
Mýtus 6: Deprese je jen špatná nálada
Každý máme občas „depku“. Ale opravdová deprese je něco jiného – hlubšího a delšího. U bipolární poruchy, která s depresí souvisí, se navíc střídají extrémy – od období plného energie až po stav, kdy člověk nedokáže vstát z postele. Takže ne, nejde o rozmar nebo špatnou náladu.
Týkají se tě duševní problémy? Pomoc je blízko!
Jestli si chceš promluvit s odborníkem, koukni na Mapu pomoci. Tam můžeš najít někoho ve svém okolí.
A jestli tě téma duševního zdraví prostě jen zajímá, nebo chceš problémům předcházet, mrkni na stránky Nevypusť duši. Je tam spousta užitečných informací i tipů, jak se o sebe po téhle stránce starat.
Shrnutí: Jak o duševním zdraví mluvit otevřeně
Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Mýty kolem něj ubližují, fakta naopak pomáhají.
Více faktů = méně předsudků. Radši nehodnoťme, co jsme sami nezažili, nemluvme o věcech, o kterých toho víme jen málo.
Mluvit o psychice není ostuda. Každý, kdo sdílí svoji zkušenost s psychickými problémy může inspirovat ty, kdo se toho zatím bojí.
Když slyšíš někoho opakovat mýtus, můžeš ho klidně vyvrátit – třeba sdílením faktu nebo příběhu. Stojí to za to - kvůli nám všem.
FAQ:
Jak poznám, že mám depresi? – Když tě smutek a bezmoc drží týdny a ovlivňuje to tvůj život.
Může se duševní nemoc úplně vyléčit? – Někdy ano, jindy se dá dobře zvládat s pomocí odborníků.
Na koho se obrátit, když je mi zle? – „Pokud se necítíš dobře, nejsi v tom sám/sama. Mrkni na Mapu pomoci nebo zavolej Linku bezpečí - 116 111.
Článek jsme vytvořili ve spolupráci s psycholožkou a krizovou interventkou Mgr. Bc. Johanou Trnkovou.
.png)
